Pokud jste ji zmeškali, nesmutněte – dá se shlédnout i online prostřednictvím youtube, čehož využila i letmá účastnice filmu, která nám k němu řekla pár slov.

„Mnozí od filmu Osoblažka nejspíše očekávali něco trošku jiného neb úvodní část oficiálního textu ”pojednává o jedné z mála úzkorochodných železničních tratí v České republice...“ předpokládá nějaké info o trati a toho je zde velmi poskromnu. Na straně druhé konec odstavce se vyjadřuje o obsahu mnohem přesněji: ”Tento amatérský dokumentární film se Vám pokusí přiblížit atmosféru a náladu z pohledu personálu, který stojí za bezpečným provozem celé železniční dráhy Osoblažky“. Čistě z pohledu obsahového by tedy nejspíše stačil vhodnější název – např. ”Den na Osoblažce“.

Já sama jsem v čase promítání byla od Krnova sta kilometrů daleko, ale protože je celé dílo na youtube, sledovala jsem ho téměř souběžně s diváky v sále. Za sebe musím říci, že bych autorovi vytkla nějaké drobnosti, které mu jsou vyčítány i na csfd.cz jako zdánlivě nechronologické přeskakování v jinak navazujícím sledu dne apod., ale věřím, že nás v budoucnu překvapí dalšími záznamy o Osoblažce a třeba se z nich vyrýsuje i původně zamýšlený dokument o naší úzkorozchodce,“ dodává Zuzana Mruzíková.

„Zmatky v divákově mysli vyvolává to, že se zde míjí dva vlaky a tak se divákovi zdá, že tady něco nehraje v tom, jak jdou záběry za sebou“ - upřesňuje Pavel Schreier, který s kolegy premiéru navštívil a zodpovídal otázky návštěvníků.

Záběry samy o sobě jsou mnohdy velice pěkné, i když i tady má autor určité rezervy. Navzdory všem nedostatkům jde vidět, že ho natáčení baví minimálně stejně jako personál Slezských zemských drah (SZD) z řad Klubu přátel osoblažské úzkokolejky (KPOÚ), který u nás s parními vláčky jezdí. Přejeme Danielovi spoustu prosluněných dní vhodných k filmování a hlavním hrdinům filmu, aby jim jejich nadšení pro věc vydrželo co nejdéle, spousty spokojených návštěvníků a aby tu výletní parní vlaky jezdily i dlouho po nás.