Čas vánoční a novoroční již dávno odezněl a vy dostáváte toto číslo časopisu do rukou v době příprav na svátky velikonoční. Přesto mi dovolte, abych se ještě ohlédl zpět. Chtěl bych se s vámi podělit o dva zážitky z vánočních koncertů, které se uskutečnily v Praze. Nejen proto, že se jednalo o hluboké umělecké zážitky, ale také pro širší duchovní rozměr obou akcí, který byl skutečným poselstvím vzájemného porozumění, pomoci a tolerance.

První z nich se uskutečnil 14. prosince 2004 v 16.45 hod. ve slovenském evangelickém kostele sv. Michala (augsburského vyznání) v Praze v ulici V Jirchářích, a to v rámci "Ekumenického festivalu vánočních tradic v lidovém i autorském ztvárnění", nazvaném "XIV. dny koled křesťanů Slovenska". Vlastně nešlo o prostý koncert. "Historická a současná poselství vánoc" - tak se pořad jmenoval - byla vlastně audiovizuální kompozicí, vytvořenou z pastorel ze sbírky Gašpara Drozda (1805-1874), vrstevníka rousínovského rodáka, moravského národovce a sběratele lidových písní Františka Sušila (1804-1868), myšlenek básníka Milana Rúfuse a digitální prezentace ryteckých vyobrazení Madon z knihy Aleše Jordánského a fotografií betlémů z celého světa ze soukromé sbírky Jozefa a Viliama Gruskových. Námět, scénář, výtvarný koncept a režie byla dílem známého slovenského architekta, folkloristy a instrumentalisty na lidové nástroje Viliama J. Grusky (spolumajitele sbírky betlémů). V hudební části koncertu, kde byly představeny jak Drozdovy pastorely ve spontánním provedení i ve sborových úpravách Vladimíra Godára, tak i Gajdošské a Fujarové koledy, účinkovali "Pěvecká skupina Hájiček" pod vedením Emila Trigni a okteto "Sboru chrámu sv. Michala Archanděla" pod vedením Jozefa Trigni (oba kolektivy z obce Chrenovec-Brusno), dále sóloví zpěváci Emília Dobrotková, Viliam Selčány, Jozef a Milan Trigňovi, hráč na trombitu Anton Dubský, gajdoš a fujarista Juraj Dufek a varhaník Jozef Varga.

Nedá mi to, abych se krátce nezmínil o sbírce betlémů, o níž si účastník mohl udělat částečnou představu z digitální projekce, a o těch, kteří ji budují. Sbírka vznikala více méně náhodně jako důsledek vztahu obou sběratelů k lidovému umění a jako důsledek nostalgických vzpomínek na Vánoce jejich dětství. Cílem původně vůbec nebyla její prezentace. Myšlenka jejího vystavení se zrodila až v roce 1991 při vytváření dramaturgie I. ročníku "Dnů koled křesťanů Slovenska". Čítá celkem 168 betlémů z 59 zemí všech kontinentů. Pokud jde o oba sběratele, myslím, že Viliama J. Grusku představovat nemusím. Jen připomenu, že i jeho architektonické dílo má blízko k lidové kultuře -je totiž mezi jiným autorem amfiteátrů ve Východné a na Detvě. Připomenu spíše jeho bratra Jozefa D. Grusku, který je dokonalým příkladem toho, že oč bude globální pokrok rychlejší, o to víc budeme cítit potřebu zastavovat a ohlížet se za svými kořeny, za tradicemi, za duchovním dědictvím. Nikoli proto, abychom je zakonzervovali v jejich původním stavu. Ale abychom na ně tvořivě navázali, abychom z nich načerpali nové síly i novou inspiraci. Jozef Gruska je totiž světově uznávaným vědcem v oblasti teorie informatiky, publikuje v zahraničí a je nositelem prestižní mezinárodní ceny "Computer Pioneer Award" za Slovenskou i Českou republiku. Proč za obě? Protože ač žije v Bratislavě, působí jako řádný profesor - kromě přednášek na univerzitách po celém světě - na Fakultě informatiky MU v Brně.

Závěrem bych chtěl zdůraznit základní poselství tohoto čtrnáctého ekumenického festivalu "Dny koled křesťanů Slovenska". Tím poselstvím je výzva k vzájemné toleranci. Jak se píše v programu: "Mravné princípy vložené v koledách viedli všetkých k pokore. Štrbské koledníčky chodievali spolu, bez rozdielu, do ktorého kostola chodievali v nedeľu. Pred katolíckym oknom katolícku, pred luteránskym evanjelickú koledu, pieseň zaspievali. Tak to bolo na začiatku dvadsiateho storočia aj na jeho konci, a bude aj v tomto roku. V Porube pod Vihorlatom rešpektovalo 40 židovských rodín Vianoce gréckokatolíkov. Tí zas s úctou rešpektovali všetky židovské šábesy, sviatky a zvyklosti. Na ružomberskom piaristickom gymnáziu si mohol študent na začiatku 20. storočia zapísať ako nepovinný predmet ktorékoľvek zo šiestich, aj nekresťanských, náboženstiev."

Jsem přesvědčen, že právě v tomto duchu tolerance otevírá festival již čtrnáct let okna Vánoc nejrůznějším lidem na Slovensku, Moravě i v Praze.

Také druhý koncert, nazvaný "V Slovenskom betleheme", byl putovním cyklem vánočních benefičníchkoncertů, nad nimiž převzal záštitu evropský komisař pro průmysl a informační společnost Ján Figeľ. Série koncertů putovala z Košického přes Prešovský a Žilinský samosprávný kraj do Bratislavy a 29. prosince 2004 v 18.00 hod. vyvrcholila v Praze v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. V pásmu vánočních koled a vinšů ze Slovenska, připraveném Petrem Cabadajem a Svetozárem Martinickým v režii druhého jmenovaného se představily zpěvačka Monika Kandráčová z obce Krásna Lúka (severozápadní Šariš, okres Sabinov) se syny Ondrejem a Milanem (manžel Moniky a otec Ondreje a Milana je známý hráč na gajdy a gajdice i propagátor šarišského hudebního folkloru Milan Kandráč), a folklorní soubory "Šarišan" Prešov pod vedením Ladislava Kišeľáka, "Rozsutec" Žilina pod vedením Vincenta Krkošky a "Javorníček" Hvozdnica-Štiavnik (Střední Pováží, poblíž Považské Bystrice) pod vedením Anny a Juraje Jakubíkových. Mužské, ženské i dětské pěvecké, hudební i divadelní výkony byly vynikající a provedly publikum slovenskými lidovými vánočními zvyky od východu na západ.

I tento vánoční koncertní cyklus měl ještě další podtext, a tím bylo získávání prostředků na obnovu poničených tatranských lesů, jak si mj. přál autor unikátního řezbářského díla, jehož jméno dalo název celému projektu. Tím dílem je "Slovenský betlehem" ve starobylé obci a mariánském poutním místě Rajecká Lesná (do r. 1948 Frivald). Jedná se o novodobé dílo o rozměrech 8,5 m šířky, 2,5 m hloubky a 3 m výšky s více než 170 krojovanými postavami, z nichž většina z nich je v pohybu - pracují, baví se, zbožně putují. Do tradičního biblického prostředí jsou vkomponovány obrazy a výjevy ze života slovenského lidu a národních dějin Slováků, zastoupeny jsou všechny slovenské regiony a jejich symboly, jako města, hrady, katedrály. Celému betlému dominuje v pozadí se tyčící tatranský Kriváň. Autorem betlému je řezbářský mistr Jozef Pekara z Rajeckých Teplic, který na něm pracoval 15 let. Jeho monumentální dílo bylo požehnáno 26. listopadu 1995 a otevřeno u příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II. na Slovensku.

Nakonec však výtěžek z cyklu benefičních koncertů "V Slovenskom betleheme" do Tater nedoputoval. Pod vlivem tragické přírodní katastrofy v jihovýchodní Asii rozhodli
organizátoři projektu i zúčastnění účinkující věnovat finanční prostředky, získané z dobrovolného vstupného, na fond pomoci zemím Bengálského zálivu, postiženým smrtící tsunami. Protože poselství Vánoc, to je především poselství nového života, pomoci v utrpení a lidské solidarity.