(Předneseno kolektivem veselých kamarádů obojího pohlaví při setkání v Seči 29. 11. 2003 po 23.00 hodině. Texty se zpívají na známé melodie.)

23. 12. 1963
A dyž sa valášek narodí,
hned prvních pár slůvek prohodí,
/:vydrž maměnko, ještě chviličku,
nejsem sám, v bříšku mám sestřičku:/.

Šak nejsme my žádní troškaři, když sa hned dvě děti vydaří,
/:milé děťátka, vítáme Vás, vítáme Vás v ten vánoční čas:/.

Tak ahoj, mámo, ahoj, táto! Jsme dvě, co víc chcete si přát.
Dvojčátka k pohledání, my se budem spolu rvát.

1970
Když sem chodil do školy, šprtal jsem sa úkoly,
/:doma sem, pomáhal, někdy také řádívál:/.

Taťka novou brašnu měl, já prak vyrobiti chtěl,
/:tašku sem, rozřezal, v udírně se pak schoval:/.

Dál jsem šel do učení, kovy, šrouby, mučení,
/:šprtal dál, řádil dál, bože snáď to dodělám:/.

1981
Pak nastoupil do Gumáren, pracoval tam zvesela,
Ať chudá dělnická třída na koncese vydělá.

/:Vyhrňme si rukávy, když se něco pokalí,
Hej rup, hola hej, Zdenečku makej!:/.

1982
A Zdenečka za vojáčka sebrali, modrú knížku parchanti mu nedali.
Na státní hranice, do Lomné ho poslali, jeho mamka aj sestřička plakali.

1985
/:A že moje nožky, nechodily bosky, začal sem já tancovať:/
/:v krúžku Beskyd Zubří, byli všeci dobří, dal sem sa jim šéfovat
(já mosel mašírovat:/.

1990
Jede, jede, mašinka, Zdeněk čučí z okýnka,
/:z mezříčského nádraží, do Prahy od vyráží:/

Na FoS jsme ho poslai, do komise zvolili,
/a že byl moc snaživý, tajemník byl za chvíli:/.

Rožnovské hodiny, pěkně bijú,
Snáď tu už konečně, najdu milú.

Líbí sa mě cérečka s perníčkama,
Přijela z Limbachu, ta bude má.

Včera večer ze všech sil, já to poprvé zkusil.
Tramtadadá, mám to za sebou.
Byl sem se svojí Jáni, měli jsme se jak v ráji,
tramtadadá, mám to za sebou.

Pojďte se k nám všichni podívat, jak nám dupou králíci.
Pojďte se k nám všichni podívat, jak jsou krásně velicí!
/:S úsměvem na líci obšťastňují samici:/.

1993
Ej, od Limbachu, vjetor věje, už zej Janičce, pentle bere,
/:Dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer bude začepená:/.

Ty si Zdenečku, strom zelený, tobě už bylo, třeba ženy,
/:teď budeš pěkně, doma sedět, na svoju milú, s láskú hledět:/.

Kerů doma vidím, tej aj dám, na tú si z ložnice zavolám,
hop, Janičko má, danana, uděláme děvče, duša má.

Nejdřív byla Janička, za pár roků Hanička,
hop, Janičko má, danana, máme krásné dcery, duša má.
Stavěl si Zdeněček, z kasáren byteček,
A když ho postavil, rodinku přepravil.

1997
Teď už mají, to co chtěli, do rachoty zvesela.
Když tak rychle zplodil děti, tak ať na ně vydělá!
Tajemník je malý post, předseda je větší boss.
Hej rup, hopla hej, Zdenečku makej.

1999
/:Penízků shánění, to je moje poslání,
škemrání, šťourání je mé!:/

10 tisíc, 20 tisíc, 300 tisíc, 500 tisíc, kdo mi dáte,
neblbněte, přede mnou se neschováte,
i když třeba na záchodě, pěkně dlouhou chvilku strávíte.

2001
Kdo nás v světě proslavuje, folklor ten tu stále žije.
Škrty udělejte v kase a penízky budou naše,
nevadí když bude třeba o melounek ještě víc.

Tak to je Zdeneček, Janičku má, Jaňulku má, Haničku má.
Kdy si jich užije, když jen dělá, kdy si jich užije, když čas nemá!
Až ráno...

2003
Tak všechno nejlepší, zdraví a tak, ať všechno ti jde tak, jak chceš.
Sám nejlíp víš, co se má Ti přát a nám stačí, že žiješ, že seš!