Festival Lent - Folkart je název mezinárodního folklórního festivalu CIOF konaného ve druhém největším městě Slovinska - Mariboru. Na konci letošního června na něm reprezentoval naši republiku a hanácký folklór soubor Haná z Velké Bystřice.

Přes patnáctiletou historii této největší folklórní akce ve Slovinsku byla Haná kupodivu teprve třetím zúčastněným souborem z naší vlasti. Během čtyř horkých přehlídkových dnů jsme spolu s tanečníky, zpěváky a muzikanty z Argentiny, Turecka, Ruska, Srbska a Černé Hory, Chorvatska a domácího Slovinska absolvovali desítky vystoupení na jevištích i v průvodech, ať už v samotném Mariboru či v satelitních festivalových městech a vesnicích po velké části Slovinska.

Jedinečností festivalu je jeviště umístěné na plovoucím pontonu zakotveném u břehu řeky Drávy. Na něm se pochopitelně konalo i závěrečné galapředstavení. Fantastické pětitisícové hlediště hanáci v horké sobotní noci omámili svatojánským Čarováním a skandovaný potlesk sklidil i taneční obrázek Ševci. Naše pásma svým humorem a dějem oživila dramaturgii festivalu, jinak nabitou hlavně živými rytmy a taneční technikou dalších souborů. Samozřejmě i my jsme spolu s diváky potleskem ocenili skvělé taneční výkony Argentinců či Černohorců, obdivovali tradiční profesionalitu Rusů a dodnes nám znějí v uších turecké bubny. Nezapomenutelný byl pak jistě pro všechny atraktivní závěrečný 15minutový ohňostroj, jehož pestrobarevné ohnivé květy se kouzelně odrážely na hladině široké Drávy.
O účastníky festivalu bylo perfektně postaráno z hlediska ubytování, stravování či zabezpečení doprovodného programu pro soubory. Příjemně překvapilo drobné, ale všem potřebám postačující kapesné i tričko jako milá upomínka na účast. Pořadatelé nezapomněli ani na to, aby zahraniční hosté poznali alespoň kousíček z nespočetných přírodních pokladů této malé, ale překrásné země. My jsme tak mohli navštívit známé horské jezero Bled. Poté, co jsme u něj přečkali náhlou letní bouřku nám byl odměnou fantastický pohled na z mraků se vynořivší majestátní Triglav - téměř třítisícovou horu jež je i součástí státního znaku a vlajky Slovinska. Samozřejmě i nějaká ta chybička na kráse by se našla: Proč se například, v jistě obrovském festivalovém rozpočtu, nenašlo místo na cca 2 listy s vytištěným časovým harmonogramem, nad tím jsme mohli jen nechápavě kroutit hlavami a "obtěžovat" věčnými dotazy typu "kdy", "kde" a "co" naši milou a krásnou průvodkyni Moniku. Někdy bohužel nevěděla ani ta, a tak jsme se dočkali třeba i velice "příjemného" dvouhodinového čekání ve žhavé polední výhni města na 5minutovou zvukovou zkoušku. Naštěstí nejsme žádní zajíci a vše jsme ve zdraví přečkali dobrým dodržováním pitného režimu. (Všem můžeme do horkých dnů doporučit vinný střik z kvalitního hodonínského Sauvignonu).

Závěrečný den ve Slovinsku jsme strávili u našich milých přátel ze souboru Folklorno drušstvo z Lancovy vsi, se kterými se známe již od roku 1989. Vloni byli hostem přehlídky Lidový rok ve Velké Bystřici a právě oni nás na mariborský festival přihlásili a byli velice šťastní, že jsme na něj byli pořadateli vybráni. Začátek krátké návštěvy u nich patřil exkurzi do obrovských vinných sklepů ve městě Ptuj, pochopitelně s koštem jiskřivých pokladů tohoto vinorodého kraje. My jsme na oplátku s radostí a velkým diváckým ohlasem vystoupili na oslavě 20. výročí jejich souboru. Při návštěvě jsme museli obdivovat a, jak jsme otevřeně přiznali, i nepokrytě závidět jejich nově otevřený spolkový dům, který si ve své malé obci vlastními silami a prostředky vybudovali. Že podvečerní loučení dlouholetých přátel bylo dojemné snad nemusím ani dodávat.