HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Pondělí 9.21.2025
 

ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality ATUR ČR
Aktuality členů ATUR ČR
Kalendář akcí ATUR ČR
VYHLEDÁVACÍ CENTRUM
Rejstřík ČR
Databanka akcí
ČESKÁ REPUBLIKA
Základní informace o ČR
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
Osobnosti a rodáci
Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
Památky UNESCO
Památkové rezervace
Památkové zóny
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady, zámky a tvrze
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
FOLKLOR A TRADICE
Etnografický region
Etnografický subregion
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
LÁZEŇSTVÍ
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Lyžařské oblasti
Vinařská turistika
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
KONGRESOVÁ TURISTIKA
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Království perníku

Národopisný festival v Miloticích má 30 let

V období příprav jsme jaksi na toto nemálo významné jubileum milotického festivalu pozapomněli. Dáno to bylo tím, že stále počítáme festivalové ročníky a nedbáme na skutečnost, že po třech letech vždy jeden chybí. A tak se jich - těchto chybějících let - od roku 1972, kdy byl Národopisný festival kyjovského Dolňácka v Miloticích založen, sešlo již osm. Bylo to v letech Slováckých roků (1975, 1979, 1983, 1987, 1991, 1995, 1999) a v roce oslav 850. let města Kyjova (1976).
Festival pěstoval svoji tvář nejprve jako přehlídka folklorních souborů kyjovského Dolňácka, které se účastnil soubor z družebního okresu Senica. Po prvních několika ročnících byl J. Kristem sestaven statut, který jeho postavení vymezil celkem přesně a dle kterého se festival koná až do dnešních dnů. V něm je zakódováno poslání slavnosti - milotický festival bude vyplňovat mezidobí mezi jednotlivými Slováckými roky a bude svými pořady a nabídkou možnosti vystoupení podněcovat jednotlivé - na Kyjovsku působící - národopisné kolektivy k průběžné činnosti a přípravě.
Již dříve bylo především na stránkách uplynulých sborníků napsáno mnoho řádek o festivalu v Miloticích a byli vyjmenováni jeho zakladatelé i tvůrčí pracovníci. Z těch nejváženějších z řad milotických rodáků mi dovolte připomenout alespoň: Václava Šťastného, Josefa Krista, Ladislava Macka, dr. Jana Krista a Josefa Lungu. (Opomenul-li jsem někoho z významných, žádám za prominutí....) Tito a mnoho dalších se v oněch uplynulých třiceti letech (a není důležité připomínat tvář a pozadí minulých i současných epoch) postarali o to, že se Národopisný festival v Miloticích nejen ujal, ale že zapustil pevné kořeny a na jeho dnes již silném kmenu rok co rok mohutní a sílí větve s mnoha sladkými plody.
Patřím k těm, kteří pro milotický festival tvoří programy souboru i vlastního festivalu již bezmála 20 let. Nebudu daleko od pravdy (a není v tom klam ani zmar sebepýchy), že jsem mezi současným tvůrčím kolektivem festivalu členem "služebně" nejstarším. Připočtu-li svoji účast jako tanečníka mistřínského Slováckého krúžku (do roku 1977), chyběl jsem v Miloticích snad jen na třech festivalových ročnících a i na jejich přípravě jsem se (s výjimkou roční vojenské služby v roce 1982) i před odjezdem se souborem Lúčka do zahraničí (Švédsko 1984, Francie 2000) vždy aktivně podílel. Mohu proto se znalostí festivalového zákulisí i jeho oficiální tváře hodnotit.
Národopisný festival Kyjovska
Soubor Lipina Vracov na festivalu 2002
Co se podařilo? Především ona zmíněná - dnes již pevná a srozumitelná - vazba na slavnost Slovácký rok v Kyjově. Nemylte se, vždy tomu tak nebylo a zpočátku byl milotický festival v očích mnohých udatných pěstitelů folkloru v našem kraji vedle věhlasného "kyjovského roku” malým trpaslíkem. To se změnilo a dnes obě slavnosti jako starší bratr s mladším jdou srovnáni vedle sebe dějinami folklorního hnutí Slovácka. Jako "folklorní” bratři pomáhají jeden druhému, dnes již vědí, že se jim vzájemná pomoc a spolupráce vyplatí. Jinak však Kyjovští "pořadatelé kulturních akcí" nevynechají možnost "tvrdé a nelítostné bitvy" o diváky jednou uspořádáním Kyjovských letních slavností vrcholících dožínkami, jiný rok zase (jako loni) uspořádáním šňůry koncertů Žalmanových folkových dnů s mohutnými taháky pro diváky Cimbálovou muzikou J. Petrů nevyjímaje a Fleretem s J. Šulákovou konče...(?!)
Milotický festival ovšem splnil přání tvůrců svého statutu také v jiném ohledu. Je až s podivem, jak se strom folklorního hnutí v blízkém okolí Kyjova a Milotic rozrostl. Před 30 lety bychom jen stěží hledali pravidelně pracující dětský soubor, o dětské cimbálové muzice ani nemluvě. A hle, v současných letech jich v našem regionu můžeme s hrdostí napočítat bezmála 20. Jako další příklad si vezměme taneční kolektivy dospělých. Kdysi pravidelně přijížděly po jednom souboru především z Kyjova, Svatobořic, Mistřína, Dubňan, Ratíškovic, Vacenovic a samozřejmě domácí - milotičtí. Další kolektivy v regionu nebyly. Dnešní radostný stav je - také díky podpoře a vlivu milotického festivalu - takový, že v regionu aktivně pracuje 8 velmi dobrých folklorních souborů a 6 slováckých krúžků. Jejich rozvoj samozřejmě podpořil také nárůst počtu cimbálových muzik - dnes jich (včetně dětských) v naší oblasti lehce napočítáme kolem 20. Velkého rozkvětu doznal také samostatný sborový zpěv. Mnozí bývalí tanečníci i tanečnice národopisných souborů se dodnes pravidelně věnují návštěvě svého mužského nebo ženského sboru. Kolik že jich na Kyjovsku máme? Neuhádnete! Číslo je to totiž značně proměnlivé, ale trvale se točí opět někde kolem 20. Suma sumárum - na kyjovském Dolňácku se pravidelně věnují pěstování folkloru nejmenší děti, dospívající mládež i dospělí v 74 kolektivech (počítám-li dobře s vědomím, že jsem nezapočítal jistě více než desítku dechových hudeb). Je radost konstatovat, že se místní národopisná činnost pravidelnou formou nácviku rozvíjí také ve vesnicích všemi směry od Kyjova (Bukovany, Ostrovánky, Ježov, Hýsly, Moravany, Stavěšice, Bzenec) a nepravidelně též v řadě dalších obcí (Žádovice, Čeložnice, Šardice, Žarošice, Archlebov, Věteřov, Těmice ad.). Zde všude se udržují kyjovské (slovácké) výroční lidové tradice, pořádají se krojové plesy, obnovují krásné kroje, mládež se věnuje tanci a zpěvu.
Také s jejich pomocí se v letech 2000 - 2002 podařilo naplnit beze zbytku tříletou programovou koncepci festivalu, kterou jsem připravil v září roku 1999 a které dominovala hlavní trilogie s názvem Hospodářův rok, i další doprovodné tříleté cykly typu Písně vyprávějí příběhy, Děti dětem, Dopoledne na zámku či Odpoledne na zámku a Klenotnice. Jejich přípravou se zabývala programová rada s řadou mladých a nadšených autorů, kteří dávají záruku vlastní tvorby v nejbližších letech nejen v Miloticích, ale též v Kyjově a jinde.
Co se nepodařilo? Jistě více věcí, ale myslím, že především se nepodařilo více stmelit sebe sama, nás všechny regionální milovníky folkloru, tanečníky, zpěváky, muzikanty, vyšívačky, řemeslníky i rodáky, přátele a patrioty našeho kraje - Kyjovska v jeden silný proud nadšenců, obdivovatelů, dobrých fanatiků kyjovského folkloru. Ve srovnání např. s Horňáky máme v sobě málo hrdosti vyvěrající z vnitřního pocitu sounáležitosti s naším krajem a jeho folklorem. Málo přitahujeme (proč asi - není to v naší povaze, tolik rozdílné např. od povahy Horňáků?), málo se nabízíme, málo dovedeme nezaměnitelné hodnoty tohoto kraje vyzvednout a dát na odiv! Vyjmenujete alespoň pět žijících a doposud zpívajících předních sólistů (mužů i žen) z našeho kraje kolem Kyjova, kteří by se v povědomí široké veřejnosti rovnali Jarmile Šulákové, Vlastě Grycové, Václavu Harnošovi, Jožkovi Černému, Luboši Málkovi, Martinu Hrbáčovi atp.? Po zemřelých Karlu Bimkovi, Jurovi Petrů, další nemáme? Zavzpomínáte: Kliment Navrátil, Heda Varmužová... A další jména? Nejsou, nebo je nedovedeme z našeho středu pro své "žabomyší rozbroje" společně vyzvednout? Jen mi neříkejte, že je za tím skromnost...
Národopisný festival Kyjovska
Festivalová pohlednice 2002
Ptáte se, jak by se tento zdravý patriotismus měl projevovat? Především přesným pojmenováním svého kraje, regionu. Opět uvedu srovnání: na velkém a pestrém Slovácku folklor prezentují hrdé podlužácké a horňácké cimbálové muziky či soubory a sbory. Na Kyjovsku - jen "cimbálové muziky", jen "slovácké" nebo též "národopisné" soubory, pouze "mužské" nebo "ženské" sbory! Vše bez přesnějšího vymezení odkud že vlastně přicházejí, který kraj ve svých písních a tancích, ve své hudbě opěvují?! Vždyť význam též užívaného sousloví "kyjovský rok" nechápete ve smyslu, že je to rok Kyjovjáků. Je to slavnost milovníků folkloru kyjovského Dolňácka, a proto se tam všichni (podobně jako v Miloticích) rádi scházíme.
Jak jinak by se měl náš regionální patriotismus projevovat? Také velkou podporou všech pořádaných folklorních akcí, i těch nejmenších a místních! Kolik to prošlo členů našimi soubory a krúžky za uplynulých 30, 20, 10 let? Kde byli první den festivalu? Přijdou zítra? Doufali jsme, že snad v neděli! Přišli, ale nebylo jich tolik, kolik bychom čekali. Nejspíš si jen přečetli v úterý nadcházejícího týdne krátkou zprávu o festivalu ve Slovácku. V době, kdy by měli prokázat svůj vztah k tradicích a krásám kraje i k současným nositelům a pěstitelům folkloru, v čase konání slavností - především v Miloticích - se tisíce fandů mění ve stovky. Horňáci a jejich příznivci přijedou každý rok i z větší dálky; našinec (ovšem zaplať Pán Bůh i za to!) alespoň jednou za čtyři roky do Kyjova.
Tož, ať žije milotický festival ještě alespoň dalších 30 let!
P.S.! A přijeďte zase v srpnu na Slovácký rok do Kyjova. Již dnes Vás radostně a nadšeně zveme.

František Synek

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím 1 názor)

13.06.2003 v 21:44Macková Ludmila

Vážení přátelé!Jsme rozčarováni z délek vašich ženských krojů.Nevíme proč a z jakého důvodu by se měly tyto délky zkracovat,vždyť sto let zase není pro kroje tak krátká doba,aby měly být jako minisukně.Délka se vždy řídila poklekem.Pokud dívka klekla,kroj měl být až na zem.Takže nechte historii tak jak šla,neměňte ji.


Zveřejněno 25.02.2003
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Praha
Okolí Prahy
Jižní Čechy
Šumava
Plzeňsko
Západočeské lázně
Severozápadní Čechy
Český sever
Český ráj
Východní Čechy
Vysočina
Jižní Morava
Střední Morava
Severní Morava a Slezsko
Krkonoše