Původ Valachů byl ještě donedávna obestřen rouškou tajemství. Už od poloviny minulého století se desítky badatelů z několika zemí přeli zejména o tzv. rumunský původ Valachů. Jedni zdůrazňovali existenci knížectví Valachie v Rumunsku, nacházeli početná rumunská slova ve valašském dialektu a sledovali paralely v salašnickém způsobu hospodaření v horách. Druzí argumentovali historií osídlení a jazykem. Zvláštnosti kultury Valachů považovali za slovanské archaismy. Až v posledních desetiletích se vlivem nově zjištěných faktů názory vědců začínaly sbližovat.

První osadníci se v dnešním Valašsku usídlili v údolích řek. Bylo to především ve 13. a 14. století. Svůj nový domov tu našel rolnický lid slovanského etnika, přestože iniciátorem založení Rožnova v roce 1267 a mnoha dalších blízkých osad byl olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu, národností Němec.

V 16. století se v moravských horách při slovenské hranici setkáváme ještě s jinými lidmi. Nepřišli z úrodných údolí, ale přesunuli se sem ze sousedních uherských karpatských pohoří. V průběhu tzv. valašské kolonizace přihnali sem početná stáda hrubovlnných ovcí valašek, které dobře snášely drsné podmínky pobytu v horách a navíc se z jejich mléka vyráběl velmi chutný sýr, v dokladech z biskupského dvora 16. století zvaný valašský parmezán. Tito noví osadníci se v celých Karpatech nazývali Valaši. Avšak ani kočovný způsob života valašských pastevců nebyl samoúčelný. Jejich ovce totiž potřebovaly někde přezimovat a k tomu byla nutná voda. Dostatek vody na východomoravském Valašsku zabezpečovala řeka Bečva. V zimním období tudíž Valaši scházeli do rožnovské kotliny z existenčních důvodů. Velmi záhy se smísili s domácím obyvatelstvem. Jejich vliv na místní způsob života, kulturu a jazyk byl velmi výrazný, dokonce natolik, že časem byl tento kraj po nich i pojmenován.

Vznikl tak společný typ karpatských horalů. Jejich dialekt ovlivnil nejvíce salašnické názvosloví, ale také názvy hor apod.