Jihočeský folklorní soubor Kovářovan čerpá náměty pro svou činnost, kromě jiného, i ze sbírek Čeňka Zíbrta. Udržuje také jedinečný lidový obyčej, jenž Zíbrt zaznamenal ve své knize „Veselé chvilky v životě lidu českého“, a to „Obchůzku s klibnou a kozlíky“.

O rekvizity tohoto masopustního zvyku projevili zájem v Prácheňském muzeu a tak Kovářovan zapůjčil masku klibny (kobyly) a dvou kozlíků, které tvoří součást expozice. Pro návštěvníky muzea soubor věnoval výtisky propagačního materiálu, popisující jak historii obchůzky, tak její současné udržování a to vše doplněné barevnými fotografiemi.

Z vyprávění se obchůzka koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna (maska koně) tedy podle lidového výkladu značí velblouda. Tento starobylý masopustní obyčej se posléze vyvinul v rozpustilou zábavu, při které nechybí žertování, dobrá kořalička, ale i vinšování k novému roku.
O tomto obyčeji se zmiňuje v knize Veselé chvilky v životě lidu českého Čeněk Zíbrt (1864 - 1932), český kulturní historik, jehož rodiště je nedaleko Kovářova v Kostelci nad Vltavou.

Z jeho knihy citujeme:
"Dobře se pamatuji, že za mého dětství v rodné vesnici na Táborsku (Kostelci nad Vltavou) chodívala chasa s klibnou. Pokud jsem se ptal těch, kdo si všímají prostonárodních zvyků, neví o chozením takovém nikdo. Zapisuji tedy zvyk, aby se nadobro neztratil. Nenadál jsem se, že moje zmínka zachrání starobylý obyčej nadobro před zapomenutím." (konec citace)

5. ledna se vždy schází členové Kovářovanu, aby se připravili na obchůzku skotačivých kozlíků a klibny. Začíná oblékání do masek, zkouší se klapání okovaných čelistí kozlíků, ustrojuje klibna, kočí a sedlák se domlouvají, jak budou klibnu v jednotlivých staveních prodávat.

Významnost a jedinečnost tohoto zvyku podtrhuje i zájem České televize, která natáčela v roce 2006 celou obchůzku pro její prezentaci v nově vzniklém Folklorním magazínu, jenž ukazuje tradice v nás a kolem nás.

Kovářovský zvyk také zaznamenala do své knihy (vydané v roce 2012) „Jižní Čechy – kraj – lidé – tradice „ přední česká etnoložka PhDr. Jiřina Langhammerová.

Z historie obchůzky:
Uvedený lidový zvyk podle vyprávění pamětníků prováděla chasa v Kovářově od nepaměti.

V roce 1976 byla ale obchůzka ukončena v usedlosti u Škochů v čp.3 a další generace mladíků již v tradici nepokračovala.

Masky skončily na deset let ve zmíněné usedlosti na půdě , odkud je v roce 1986 vynesl na světlo boží Milan Škoch (rodák z čp. 3), který ve spolupráci s Josefem Hezoučkým (též rodákem z Kovářova) tradici obchůzky v tomto roce po obci obnovil a tato byla zařazena i do programů folklorního souboru Kovářovan (založen roku 1984).

Obchůzka s klibnou a kozlíky dlouho udržována nebyla a tak po několika letech opět skončila.

Od roku 1990 se stávají vedoucími Jihočeského folklorního souboru Kovářovan manželé Milan a Pavla Škochovi a tento lidový zvyk opět zařazují do kulturních programů Kovářovanu.

Manželé Škochovi s kamarády ze souboru uvádějí obchůzku po obci znovu k životu v roce 2003 a od té doby každý rok v podvečer 5. ledna se s průvodem masek vydávají na cestu po jednotlivých staveních.