V Gutau už roce 1878 začala tradice rodinné barvířské firmy Wagner, která se zabývá modrotiskem. Díky modrotisku od Wagnerů, který proslavil Gutau se obec v neděli 5. května 2013 "oblékla" do modrého, ostatně po celý rok je indigová modř barvou Gutau.
Když jsme přicházeli, na návsi u kašny právě tancovali chlapi z folklorního souboru Volkstanzgruppe za doprovodu akordeonu tanec s klobouky.

Na pódiu pak hovořili pan starosta, politici, my se vydali po návsi prohlídnout stánky. Hned na začátku jsme se zastavili u stánku místní barvířské firmy Wagnerů. No zastavili, museli jsme se "probojovat" hroznem dalších zájemců.
Politiky na pódiu vystřídal sbor místní školy (Volkschule Gutau, lidová škola, odpovídá našemu 1. stupni), všichni "prckové" jsou oblečeni do krojů, samozřejmě, že z modrotisku. Na na stolech na zahrádce hostince Höller na návsi mají ve vázičkách ty nejvhodnější kytičky k modrotisku - pomněnky, ty vázičky byly obaleny čím jiným, než modrotiskem.
Prohlíželi jsme zboží u řady trhovců. Támhle je stánek druhého rakouského výrobce modrotisku, rodiny se zvláštním jménem - Koó z nejvýchodnější spolkové země - Burgenlandska! Jejich specialitou je oboustranný potisk, při čemž na lícové i rubové straně jsou různé vzory.
Na návsi, v okolních ulicích i ve farním sále je šedesát devět stánků, převážně s různými textilními řemeslnickými výrobky. My ale hledáme hlavně jeden stánek, stánek rodiny Danzingerů. Přestože to jméno zní německy či rakousky, u stánku jsme se domluvili česky. Sem do Gutau přijeli Danzingerovi z Olešnice na Moravě.
Modrotisková dílna je v Olešnici už nejméně od roku 1816. S nezměněnou technologií výroby pracují od roku 1849. Barvířská tradice rodiny sahá až do 16. století.
U Danzingerů jsme si vybrali. "Byli jste už někdy u nás v Olešnici?", ptal se pan Danzinger. "Ne, nebyli, to víte my to k vám máme daleko, blíž to bylo sem, k vám do Olešnice by jsme jeli asi 300 kilometrů, sem do Gutau jsme jeli asi sto."
Další kroky nás vedly do farního sálu. Už u vchodu tu voněla káva, nabízí se ve farní kavárně. Hned vedle vchodu je malý stánek Altstadt-Atelier Manuely Eibensteinerové z Freistadtu. Na prodej jsou tu miniaturní obrázky malované na skle s obrázky svatých. Já jsem našel obrázek Sv. Heleny, mám dárek "z pouti" pro moji Helču.
U vedlejšího stánku je velká cpanice. Na prodej je tu velké množství dřevěných "razítek", malinkatých, malých i velkých či ještě větších, na potisk textilu speciálními textilními barvami. Jedna z prodavaček potře "razítko" indigovou barvou, pak tiskne na list papíru různé vzory napojením otisků. Doplní ještě úplně malinkaté kytičky. Paní přede mnou si bere malé i větší razítko, modrou barvu, jako inspiraci dostává orazítkovaný list papíru, povídání o tisku... Konečně se mi podařilo se procpat k prodejnímu pultu, rychle vybírám také dvě razítka, nastává rituál s otiskováním navázaných vzorů. Ještě bereme barvu, dostáváme potištěný list papíru. Čeká nás ještě barvířské muzeum.
Ve staré barvírně, ve které je dnes Barvířské muzeum, se barvilo ještě v roce 1968, právě tady vznikal v Gutau modrotisk. V muzeu se dozvíte, jak vzniká modrotisk, průvodkyně s nadšením vykládá, jak se tisknou vzory tzv. rezervážní směsí, která poté brání v proniknutí barvy k látce, jak dlouho lněná, bavlněná látka, či hedvábí potištěná směsí z arabské gumy a jílovité zeminy musí schnout, jak a čím se barví, proč některý modrotisk je tmavší než jiný, jak nabarvené látky schnou. Látky s modrotiskem jsou v Rakousku velmi oblíbené pro tady běžně nošené ženské kroje - dirndly, ty mohou být na denní nošení, ale také dirndly společenské.

Co je to modrotisk
On vlastně termín modrotisk vlastně není správný. Při výrobě modrotisku se netiskne modrou barvou. Na dřevěné či kovové modely (razítka) se nanese rezervážní směs, jejíž složení je přísným tajemstvím jednotlivých barvířů, vždy se jedná o směs arabské gumy a jílovité zeminy. Modely jsou vyrobeny převážně ze dřeva, hruškového, lipového, ořechového, teakového, nebo z mosazi. Modely jsou poté otisknuty na látku. Po potištění potom látky dlouho pomalu schnou, může to být i tři týdny. Teprve potom přijde na řadu barvení. Součástmi barvy jsou obvykle voda, indigo a mletý vápenec. Délka barvení v závislosti na požadované intenzitě modrého tónu může trvat až čtyři hodiny. Na závěr je třeba vyprat z látky rezervážní směs a následně se nechá hotový modrotisk přirozeně uschnout.

Počasí barvířskému trhu přálo, vůbec jsme nezmokli, přestože se mraky nad Gutau nebezpečně černaly, docela často se ukázálo sluníčko. My se vydáváme k cestě na sever - do Čech. Nalákali jsme vás sem do Horních Rakous, do Gutau vzdáleného jen 33 kilometrů od hraničního přechodu Dolní Dvořiště - Wullowitz? Příští, již 14. barvířský trh v Gutau bude o první květnové neděli, tedy 4. května 2014. Cestou se jistě také stavte ve vedlejší obci, v městečku Keffermarkt s kostelem se světoznámým obrovským gotickým oltářem vyřezaným koncem 15. století z lipového dřeva!