Janu Rychtovou jsem poznala kolem roku 1995, brzy po jejím nástupu do funkce odborné pracovnice v oblasti tanečního a hudebního folkloru NIPOS-ARTAMA, protože můj zájem o díla, vznikající z inspirace lidovým uměním, mne vodil i sem - mimo profesionální jeviště.

V téhle oblasti ona kdysi začínala jako žačka studia elévů ČSSPT u Libuše Hynkové. Tancovala pak u Vycpálkovců v době působení Aleny Skálové i Evy Rejškové a byla tam i roku 1995 - jako vedoucí souboru vedle choreografky a umělecké vedoucí Daniely Stavělové. V Artamě tedy začala vést obor, který znala a milovala, ale nad to - byla pro něj neobyčejně vzácným a vhodným člověkem.

Kudy šla - dávala lidi i věci do pohybu, který měl smysl a výsledky.
Měla dar propojovat lidi koncepčního myšlení s výkonnými, choreografy s interprety, profesionály s nadšenci, členy souborů z okrajů Čech a Moravy s koncerty v Praze, které pražským divákům dopřávaly zážitky z nejzajímavějších programů, objevených na každoročních přehlídkách mimo centrum. K sobě na pomoc nabalovala schopné a obětavé osobnosti. Nejbližší, výborně fungující pracovní tandém vytvořila s Pavlínou Čermákovou. Opírala se také o dramaturgické myšlení a režijní zkušenosti plzeňského Miloše Vršeckého i dalších, a tím se její síly násobily.

Měla "nos" pro nové věci - a já nejvíc obdivovala dva proudy její práce, které iniciovala a jejichž realizaci vedla.

Prvním byly jednou za dva roky uváděné přehlídky s podtitulem INSPIRACE. Uskutečnily se v roce 2002 v Domě kultury v Jihlavě, a v letech 2004 a 2006 v krásném divadle Aloise Jiráska v Novém Bydžově, s odborníky přizvanými k diskusi o programu. Byla to odměna a povzbuzení pro soubory, ve kterých něco mimořádného právě z inspirace lidovým uměním vzniklo.

Druhým proudem byla v té pro soubory náročné době zvláště záslužná a veliká akce, která se zrodila z podnětu NÚLK, NIPOS-ARTAMA, FoS ČR Praha a Sdružení pro dětskou taneční tvořivost: ŠKOLA FOLKLORNÍCH TRADIC, dvouletý kurs folklorního vzdělávání, jehož cílem bylo prohloubit znalosti a dovednosti z hudebního a tanečního folkloru. Do jeho přípravy vložilo mnoho významných lidí své zkušenosti, nápady a tvořivou práci. Jana bděla nad jejich skloubením a vedla úspěšnou - všechny složitosti a překážky překonávající - realizaci. Sjíždělo se sem mnoho mladých (platících) zájemců ze všech krajů republiky. ŠKOLA FOLKLORNÍCH TRADIC nejen Jihlava 1998-2000, ale i Praha 2001-2003.
A Jana připravila i další běh pro Prahu 2007-2009 až k samému jeho zahájení.

Jana Rychtová byla také členkou programové rady strážnických Slavností a můj internet mi ve dnech smutku přinesl slova přítele, výborného choreografa, ředitele zlínského muzea Karla Pavlištíka - osobnosti, která té programové radě předsedá:
"Jana byla pro mne po mnoho let kvalifikovaným partnerem, který uměl ... při tvorbě programového profilu festivalu přesvědčivě uplatňovat "české zájmy".
Uměla se i s chlapem chytit do křížku, ale vždy jsme vyřešili vše k vzájemné spokojenosti i ve prospěch umělecké prestiže strážnického festivalu... Patřila k těm, pro které práce pro Strážnici byla osudovým údělem, v němž nacházela pohodový smysl své odborné práce...".

Víc než rok před XIV. všesokolským sletem vymyslel choreograf Jan Čumpelík programovou skladbu "Tance domova" a před začátkem realizace s folklorními soubory náhle zemřel. Byla to Jana - s přeplněným úvazkem vlastní práce, která zvedla štafetu jeho snu, jeho sletovou choreografii, a spolu s dalšími, které získala, ji nesli, až donesli "Tance domova" až na stadion.

Ráda jsem s ní spolupracovala, ráda psala recenze o zajímavých představeních a za svou profesi choreografky seděla mezi odborníky v lektorských sborech. Radovala jsem se i z dalšího, k čemu Jan přispěla - ze skript i vydané knihy i z možnosti ve Škole folklorních tradic pracovat s mládím tanečního oboru.

Tohle a jistě ještě mnoho jiného byla Jana Rychtová -
Ještě si zatančila na svatbě dcerky - a pak za 4 týdny, v krutě bolestném finále ze skrytu vytrysklé nemoci - nám všem náhle odešla.
Z Moravy Pavlištík doříkává: "Bude nám tu chybět".

Pavlína, inženýrka počítačů a křehká tanečnice Vycpálkovců, Janina nejbližší spolupracovnice, však skrz slzy energicky nabádá - "Nesmíme smutnit - to by se Janě nelíbilo."
Její bylo - "myslet a jít dopředu .."