Pořad věnovaný jubileu Zdenka Bláhy režijně a dramaturgicky připravila jeho žena Věra. Formou rozhovoru s jubilantem a za jeho vydatné pomoci připomněla divákům Zdeňkovu zhruba padesátiletou kariéru v oblasti folkloru.

Zdeněk Bláha měl štěstí, že se mu koníček stal povoláním a povolání koníčkem. V roce 1955 nastoupil do Českého rozhlasu Plzeň s úkolem vytvořit redakci folkloristiky, kterého se zhostil více než úspěšně. Působil nejen jako redaktor, ale i coby dramaturg, hudební režisér, dirigent a publicista. Neopomenutelná je jeho sběratelská činnost a dráha skladatelská a upravovatelská. Jeho zásluhou je fonotéka plzeňského rozhlasu obohacena o téměř 3 000 trvalek a více než 2 000 autentických nahrávek z terénu. Vymyslel a od roku 1958 plných 40 let připravoval (dnes už bohužel zrušený) pravidelný sobotní pořad na stanici Praha Hrají a zpívají Plzeňáci, který patřil do pětice nejposlouchanějších relací a díky němuž lidové písničky za doprovodu "Plzeňského lidového souboru" získaly obrovskou popularitu. Je autorem i mnoha dalších odborných a zábavných pořadů. Za všechny vzpomeňme ještě aspoň jeho Špalíčky lidových písní, které se na vlnách Českého rozhlasu Plzeň vysílají každý všední den. Dodnes v rámci Špalíčků mohou posluchači vždy v úterý slyšet jeho hlas. A jistě ne náhodou získal nedávno od Českého rozhlasu Plzeň ocenění Redaktor roku 2004.

Padesátá léta byla pro Zdeňka Bláhu plodná nejen co se týče rozhlasové tvorby. V roce 1955 spoluzakládal "Konrádyho dudáckou muziku", se kterou dodnes hraje. Roku 1958 založil v rodné Horní Bříze soubor "Úsměv" a stále působí jako jeho umělecký vedoucí a dvorní autor a upravovatel.

Kromě mnoha písní, které upravil nebo napsal, má na svém kontě množství hudebních publikací, zpěvníků, televizních filmů s folklorní tematikoua zejména nahrávek, na kterých se podílel nejen autorsky či jako interpret, ale i dramaturgicky.

Koncert s názvem Úsměvy Zdeňka Bláhy byl jedinečnou příležitostí shrnout jeho folklorní minulost a přítomnost. Jubilantovi přišli popřát ti, se kterými spojil svůj umělecký život. Celý pořad otevřel - jak jinak - soubor "Úsměv" z Horní Břízy Tancem na šest. Následovalo vzpomínání na Zdeňkovy začátky v plzeňském rozhlase, které podtrhl svým milým vyprávěním jeho bývalý ředitel Josef Brand. Blahopřát přišel také kolega z rozhlasových Špalíčků i oblasti folkloristiky Miroslav Šimandl, který Zdeňka Bláhu prohlásil za svého folklorního profesora. Zaujalo i vyprávění hudebního skladatele a Zdeňkova velkého přítele a kamaráda Jaroslava Krčka a jeho vystoupení s niněrou. Vzpomínku na pořad Hrají a zpívají Plzeňáci připomněli koncertní mistr dnešní "Plzeňské filharmonie" Jiří Žilák a zpěvák Michal Polcar. Na Zdeňkovo rozhlasové spolupůsobení zavzpomínal i jeho bývalý redaktorský kolega Josef Pospíšil.

Jménem Plzeňského kraje přišel s gratulací radní pro kulturu Martin Baxa a nechyběla ani předsedkyně Folklorního sdružení Plzeňska Irena Valentová. Svou přítomností potěšil, na klarinet zahrál a za doprovodu Zdeňkových dud zazpíval také Dalibor Bárta. Zlatou desku za 50 tisíc prodaných nosičů předal oslavenci spolumajitel hudebního vydavatelství Multisonic Karel Vágner, který na konci pořadu spontánně vyskočil na jeviště, nečekaně, ale výborně zazpíval chodskou lidovku a poté se chopil basy, na kterou odehrál finále celého koncertu.

A ještě jeden vzácný okamžik nelze opomenout. Přímo na jevišti se prostřednictvím mobilního telefonu Karel Vágner spojil s tehdejším ministrem kultury České republiky Pavlem Dostálem, který byl v té době hospitalizován po chemoterapii v Brně. Ten navzdory těžké životní situaci nelitoval času a energie, aby aspoň díky moderní technice poděkoval Zdeňku Bláhovi za celoživotní práci, které si podle jeho vlastních slov upřímně váží. Na oplátku se mu dostalo obrovského potlesku návštěvníků.

První sběratelské kroky mladého redaktora Zdeňka Bláhy vedly na Chodsko, kam se Zdeněk vrací celý život. A tak není divu, že spousta gratulantů přijela právě odsud. Kytičku vinšů přivezl "Národopisný soubor" z Postřekova se sólisty manžely Kapicovými. Byl to právě Jiří Kapic, který kdysi přivedl Zdeňka Bláhu mezi chodské starousedlíky. Ti se pak stali bohatým zdrojem inspirace a pramenů pro jeho tvorbu. Nasbíral mezi nimi na tisíce autentických nahrávek lidových písní a vyprávění. Některé z nich tvořily loni v srpnu základ překrásného komponovaného pořadu, který Zdeněk Bláha připravil pro Chodské slavnosti v Domažlicích. Do divadla Alfa dorazilo se svým hudebním přáním i rozverné trio heligonkářů z Mrákova s vypravěčem Josefem Nejdlem. Dalším hudebním gratulantem byla "Konrádyho dudácká muzika" s Antonínem Kondádym a Václavem Švíkem. Samozřejmě nemohly chybět ani nestárnoucí sestry Kuželkovy - Jana Hojdová a Marie Freiová. Zastoupena byla také Domažlická dudácká muzika pod vedením stále lepšího dudáka a zpěváka Josefa Kuneše. Jejich podání lidové Náše Káče pláče... doslova nadchlo a nenechalo nikoho na pochybách, že chodský folklor žije i v mladé generaci. Tu pak zastupovala zejména pražská dětská lidová muzika "Špalíček" pod vedením Hany Metelkové, která velmi často sahá do autorské dílny Zdeňka Bláhy. Jeho orchestrálka Hornobřízské lendlery D dur v podání "Špalíčku" s nadějným houslistou Jakubem Fišerem sklidila zasloužený potlesk.

Stejně jako úvod i závěr koncertu patřil hornobřízskému "Úsměvu", který v čele s Jaroslavem Pokorným a Vlastimilem Bursou vzdal svému zakladateli a uměleckému vedoucímu hold tradičním hráběcím vinšem. Zbývalo už jen Haby mu to vždycky... v podání všech účinkujících a finálové Dudlaj... ve stoje vytleskané diváky.

Co dodat? Oslava významného životního jubilea Zdeňka Bláhy byla nádherným zážitkem pro všechny přítomné a já jsem si jistá, že nebyla poslední! Takže Zdeňku, ještě jednou vše nejlepší, hodně zdraví, vitality, neutuchajícího optimismu, tvůrčího elánu a aby i všechny Tvoje budoucí oslavy stály za to! Už se moc těším!

PS: Od února uplynulo mnoho vody. Se Zdeňkem jsem se od té doby mnohokrát potkala soukromě i folklorně (nechce se mi psát "pracovně"). Všechna ta setkání mají jedno společné: Zdeňkovu pusu od ucha k uchu a elánu a optimismu na rozdávání. A tak ne náhodou ten předchozí půlrok byl pro Zdeňka Bláhu plodným obdobím i po tvůrčí stránce. Nechci vyjmenovávat všechny nové pořady, ať už rozhlasové nebo jevištní, ale musím se zmínit o jednom zvlášť překrásném. Jmenoval se Nezapomenutelní zpěváci a muzikanti a Zdeněk Bláha ho připravil pro letošní Chodské slavnosti v Domažlicích. V pořadu použil autentické filmové záznamy folkloru z Chodska, zejména ze svého milovaného Postřekova. Nevěděla jsem, co vnímat dřív, zda záběry na plátně a Zdeňka Bláhu v roli moderátora, svého přítele, který pro mě jako zkušený folklorista Zdeňkův komentář stále doplňoval, nebo atmosféru v sále, který z části naplnili děti, vnuci a pravnuci účinkujících. A věřte, že ta atmosféra stála za to. Přítomní spontánně doplňovali, jak se kdo jmenoval po chalupě a ve skutečnosti, kdo si koho vzal, s kým měl děti, atd. A nestyděli se ani za slzy dojetí, když se viděli třeba jako úplní mladíci při tanci se svými maminkami a tetičkami. Všichni, kdo tam nebyli, udělali chybu, protože já z toho pořadu čerpám pohodu a energii ještě dnes.