Josef Jiří Meinert se narodil 22. února 1773 v měšťanské rodině v Litoměřicích, kde jeho otec zastával úřad městského soudce.
Základní vzdělání získal na litoměřické městské škole, poté absolvoval gymnázium.
Jeho další vývoj byl určen zájmem o humanitní vědy, především literaturu, estetiku a historii. Rozhodl se pro studium humanitních věd a pro učitelskou a literární dráhu.
Působil jako profesor v Praze na malostranském a staroměstském gymnáziu. Jeho jméno bylo v Praze známo z jeho literární činnosti jak u německé kulturní veřejnosti, tak u vládnoucí aristokracie.
Tato okolnost byla zřejmě určující pro hraběnku Josefínu Pachtovou, která se rozhodla nabídnout Meinertovi místo vychovatele svého syna Karla.
Díky vlivným stykům rodiny Josefíny mu byl umožněn vstup do nejvyšších kruhu tehdejší společnosti.
Po delším odloučení Josefíny od manžela došlo k citovému vzplanutí k Meinertovi, který jí imponoval svým vzděláním a citem. Důsledky jejich nelegitimní lásky přiměly hraběnku Pachtovou s obavy před kritikou společnosti vzdálit se na delší dobu z Prahy.
Odcestovali do Berlina, kde Meinert působil Jako profesor na universitě. Zde se narodila dcera Fany a syn Hugon.
Ve svých 38 letech byl penzionován v důsledku chronického onemocněni hrtanu. K jejich odchodu z Prahy přispělo také náhlé úmrtí 13-ti leté dcery Fany. Rodina trávila letni měsíce na zámku v Bartošovicich a Slatině, v zimě přebývali ve Vídni, kde se Meinert věnoval odborným literárním zájmům.
Meinert byl originálním myslitelem a badatelem, sběratelem a publicistou. Jeho vědecké a literární dílo a jeho zájem směřuje hlavně k tématům historickým, ke studiu středověkých listin a církevních dějin na Moravě, ke studiu numismatiky i a folklóru. Po příchodu do Bartošovic zaujal Meinerta folklór tehdejšího německého Kravařska, který v důsledku dlouhodobé izolace od ostatních německých území zachoval starobylý ráz svého lidového nářečí, zvláště v dochovaných lidových písních, lidových popěvcích a pověstech. Nejvýznamnějším publikačním dílem této doby je jeho sbírka německých lidových písní z Kravařska, která vyšla v roce 1817 ve Vídni pod názvem Fylgie (zkrácený název).
Již v následujícím roce si za svého pobytu v Bartošovicích všiml nejen svérázného lidového nářečí a zvyku zdejšího selského lidu.
Podařilo se mu vypátrat i několik původních lidových písní a ty ho zaujaly tak, že je začal sbírat a zapisovat v jejich původním nářečí. Jejich sebrání a edici doporučil Meinertovi při setkání na Vídeňském kongresu v roce 1813 vynikající germanista Jacob Grimm.
Po příznivém přijetí prvních ukázek a publikovaných studií se Meinert rozhodl pro úplné sebrání kravařských lidových písní a jejich souborné vydání.
Při sběru písní, říkadel a hádanek prošel celé Kravařsko, vyslechl na stovky lidových zpěváků a vypravěčů a zvládl během téměř čtyřleté práce na tomto díle tehdejší kravařské německé nářečí tak důkladně, že mohl k publikovaným písním připojit i stručný popis jeho charakteristických znaku s glosářem obsahujícím cca 1000 nářečních výrazu.
Vysvětluje svůj postup při jejich sběru, výběru a úpravě, jakož i použitou ortografii při jejich grafickém záznamu.
Sbírka obsahuje celkem 134 lidových písní, 8 fulneckých vánočních písní, 6 dětských říkanek a 42 hádanek.
Po textech písní následuje pojednání o Kravařsku a jeho obyvatelstvu, pak popis kravařského německého dialektu a glosář nařčeních výrazu s uvedením jejich spisových ekvivalentů. Závěr knihy přináší obsah s autorovými vysvětlivkami a poznámkami k písním. Meinertovými pomocníky při sestavení sbírky byli farář Johan Bayer, správce vrchnostenského úřadu Ullmann a student Teichmann.
Jeho dílo je významné nejen tím, že v něm zachytil na počátku 19. století svérázné lidové písně Kravařska, ale i jeho archaický německý dialekt.
Z tohoto důvodu je to nesporně nejvýznamnější Meinertovo dílo, jež se dočkalo v roce 1909 reedice.
V průběhu své dlouholeté badatelské a literární činnosti se seznámil a udržoval styky s takovými osobnostmi, jako byli Josef Dobrovský, František Palacký, Anselm Feuerbach, Josef Eichendorf a další.
Dne 6. prosince 1833 hraběnka Josefína Pachtová, jeho životní družka, v Bartošovicích zemřela. U kostela nechal Josef Jiří Meinert postavit hrobku, kopii knížecí výmarské hrobky.
Jeho dnes již antikvariátní vědecké a literární dílo zůstane však trvalým svědkem jeho doby a součástí naší regionální historie.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bartosovice.cz