Historie obce Heřmanovice. [ Historie (archivní dokument) ]
Prostor Heřmanovic je starým sídlištěm. Z mladší doby kamenné se tu nalezen na Příčném vrchu pazourkový oštěp, u jižních hranic obce stál kdysi hrad Quinburg . v Heřmanovicích bylo čtvercové tvrziště s valem a příkopem, obdobné bylo i na Annenském vršku.
Počátky osídlení obce prvními kolonizátory se datuje už ve 13 století.
Přibližně od roku 1281. Dokument z roku 1339 dokazuje, že tzv. Oppidium Hermanstat, bylo už ve své době významnější městečko. Ovšem po roce 1455, kdy sousední Cukmantl (dnešní Zlaté Hory) dostaly takzvané "magdeburské právo", Heřmanovice ve svém rozvoji stagnují. Další oživení přichází až počátkem 17. století. Heřmanovice také změnily několikrát majitele, patřily knížectví opavskému, později Janu Lucemburskému a Karlu IV. V konečné fázi pak přecházejí do majetku knížectví nisského a nakonec biskupství vratislavskému.
Mimořádně velká horská obec, ležící 7 km od Zlatých Hor. Jedná se o původně hornickou lokalitu s hamry a výrobou vápna, pilami a mlýny na bývalém panství Zlaté Hory. Ves hromadného typu, poprvé připomínána v roce 1339 jako městečko. V 1. polovině 15. století částečně zpustla, obnovena byla po roce 1445 jen jako ves Roku 1460 kníže Mikuláš Opavský postoupil území králi Jiřímu z Poděbrad. Od roku 1474 patrily ke knížectví nisskému. Po roce 1945 demolováno několik desítek domů. Ve střední části necitlivé dostavby. Lesní lánová ves s rozvinutou zástavbou volně stojících jednodomů nebo dvoustranných nepravidelných statků.
Prohlášením sídelního útvaru Heřmanovice za vesnickou památkovou rezervaci nařízením vlády ČR č. 127/1995 Sb. ze dne 24. 5. 1995, publikováno ve sbírce zákonů č. 34 (25. 7. 1995), se zabezpečila zvýšená ochrana této velké jesenické vesnici.
Heřmanovice v minulosti nesly také návez Hermannstadt.
