HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Neděle 15.51.2025
 

ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality ATUR ČR
Aktuality členů ATUR ČR
Kalendář akcí ATUR ČR
VYHLEDÁVACÍ CENTRUM
Rejstřík ČR
Databanka akcí
ČESKÁ REPUBLIKA
Základní informace o ČR
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
Osobnosti a rodáci
Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
Památky UNESCO
Památkové rezervace
Památkové zóny
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady, zámky a tvrze
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
FOLKLOR A TRADICE
Etnografický region
Etnografický subregion
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
LÁZEŇSTVÍ
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Lyžařské oblasti
Vinařská turistika
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
KONGRESOVÁ TURISTIKA
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Království perníku

Historie obce Seninka [ Historie (archivní dokument) ]

První zmínka o Senince pochází z roku 1503, kdy je uváděna jako část vsetínského panství. Roku 1679 se stala majetkem panství vizovického. V průběhu staletí zažila obec několik nepřátelských vpádů, zejména tatarsko-tureckých v 17. století. Obyvatelstvo valašských obcí a měst se koncem 18. století v naprosté většině hlásilo k zakázané evangelické víře. Na Valašsko byla vyslána zvláštní komise složená ze světských a církevních hodnostářů a provázena byla silnou vojenskou asistencí, která měla hnutí nekatolíků likvidovat.


Asi v březnu 1780 přišla na Valašsko žena, jež se ptala evangelíků, zda by si nepřáli, aby k nim přišel kazatel a posloužil jim večeří Páně. Její návrh byl radostně přijat a kazatel přišel nejprve do Prlova. V pátek 12. května 1780 došlo ve střední části Seninky v "Kubíkově žlebu" k jednomu z největších tajných setkání evangelíků před vyhlášením tolerančního patentu. Na pobožnost se však prodral vizovický rychtář se svými dráby až ke kazateli, když seděl za stolem, za němž byla lucerna, džbán s vínem, pytel s chlebem a kniha. Rychtář se jej tázal, odkud přichází a má-li jaké průkazní listiny. Kazatel se nemohl ničím vykázati a byl vyzván, aby následoval stráž do Vizovic. V tom však lidé obklopili kazatele, vrhli se na dráby, zbili je i rychtáře, odňali jim pušky a odvedli kazatele do lesa. Když svítalo, táhli evangelíci pěti proudy v počtu 4 000 lidí za zpěvu do lesů k Hošťálkové a k Pržnu. Přes stíhání dráby kazatel konal pod ochranou věřících pobožnost celých 5 dní v širokém okolí za ohromné účasti a pak v bezpečí odešel ...

Shodou okolností několik dnů předtím, 28. dubna 1780, projížděl císař Josef II. z Valašských Klobouk směrem na Vsetín údolím říčky Senice. Protože byla Senice rozvodněná a strhla na cestě mosty, musel se císař s doprovodem odchýlit od plánované (a příslušně vyzdobené) trasy přes Leskovec. Odbočil směrem na Seninku a "nevyzdobeným" údolím přejet přes kopce k Rokytnici a Vsetínu. Toto údolí nese od té doby název "Nezdoby" a hřebenové cestě (vede po ní modrá turistická značka, viz mapu) se říkalo "Císařská cesta". Ve chvíli jeho příjezdu ke vsetínskému zámku vhodil do císařova kočáru místní tkadlec a knihař Jan Aron Bubela žádost 25 valašských obcí o náboženskou svobodu. Císař přijal petici laskavě a slíbil podavatelům svou ochranu. Petice se stala jedním z impulzů k vydání tolerančního patentu (1781), kterým bylo poddaným povoleno vyznávání evangelické víry. Tato událost se ve Vsetíně každoročně připomíná kulturně - společenskou akcí Valašské záření.

V západní části údolí Seninky se nacházejí zbytky původních jedlových a jedlobukových lesů (Vartovna, Horka). Jedlové dřevo bylo v minulosti hojně používáno k výrobě šindelů, která byla významným zdrojem obživy obyvatel obce. Výrobu šindelů v Senince nafilmoval v r. 1941 režisér Miloš Staněk. Jeho film "Valašský porcelán" zachycoval mizející domácí řemesla na Valašsku.

Až do poloviny 20. století byla většina obyvatel zaměstnána v zemědělství, situace se změnila teprve vybudováním průmyslových podniků, zejména ve Vsetíně. V době okupace se obyvatelé zapojili do protifašistického odboje. Rodiny na pasekách i přímo v obci ukrývaly již od srpna 1944 ruské partyzány. V pasekářské osadě "Pokojka" se léčil ze svého zranění po přestřelce s Němci partyzánský velitel major Murzin. Po válce se obyvatelé této osady odstěhovali a v sedmdesátých letech byly paseky zalesněny. Obětmi 2. světové války se stali ředitel školy František Hladký, stolař Jan Zigmund a dělník Jaroslav Trlica. Seninka byla osvobozena v ranních hodinách 4. května 1945.

Počet obyvatel v průběhu let kolísal - roku 1834 to bylo 349 osob, v roce 1910 počet vzrostl na 455. V roce 1980 počet klesl na 363 a v současné době má obec 321 obyvatel. Škola byla v Senince zřízena roku 1846 jako pobočka školy v Liptále. Teprve od roku 1877 byla v obci povolena samostatná škola. Za první republiky byla postavena moderní školní budova v centru obce. Pro nedostatek žáků však byla škola v obci roku 1976 zrušena a děti dojíždění do Základní školy ve Valašské Polance. Nevyužitá školní budova byla adaptována a vzniklo v ní 6 pěkných bytů s garážemi.

Památkově chráněnou ukázkou původní zástavby je dřevěný roubený dům č.p. 7 se zdobenou lomenicí z roku 1832 a typická jihovalašská sušárna ovoce u domu č.p. 13. Z naší obce byla do rožnovského muzea přemístěna sušírna a komora na sušené ovoce z konce 19. století. Z požárních důvodů se sušírny stavěly opodál vlastních zemědělských dvorů. Hojně se vyskytují ještě dnes ve vesnicích jižního Valašska.

V dolní části obce se nacházejí pozůstatky mlýnského náhonu, který sloužil k pohonu vodního kamenného mlýna, který je připomínán již v roce 1666. Mlýn zanikl těsně před 1. světovou válkou a na jeho místě vznikla roku 1929 vodní pila. Majitel ji musel uzavřít v roce 1949.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.seninka.cz

AKTUALIZACE: Eliška Černochová (Beskydy-Valašsko) org. 56, 15.03.2010 v 11:20 hodin
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Praha
Okolí Prahy
Jižní Čechy
Šumava
Plzeňsko
Západočeské lázně
Severozápadní Čechy
Český sever
Český ráj
Východní Čechy
Vysočina
Jižní Morava
Střední Morava
Severní Morava a Slezsko
Krkonoše