Pověst O bájném národu [ Pověst ]
Mimo strašidel jako je Bílá paní, ohnivý muž, nebo tu a tam se zjevující horský duch Praděd, žil v Jeseníkách odedávna horský národ drobných lidiček - permoníků. Všechny své znalosti o těžbě železa a drahých kovů získali lidé od nich. Na Uhlířském vrchu u Bruntálu jsou prý ještě dnes viditelné stopy po jejich kutání. Permoníci měli svá malá království v jícnech jesenických sopek a s lidmi se snažili žít v pokoji a míru. Pověst z Leskovce však praví, že popadla-li krále permoníků zlost, byl jeho hněv tak veliký, že z Venušiny sopky vyšlehl sloup ohně a daleko do kraje padaly černé kameny.
Stejně tak jejich protějšky - Venušiny žínky. Znaly kdejakou bylinku, léčivé prameny, uměly mizet a opět se zjevovat na velké vzdálenosti. Nedaleko od Domášova, tam, co se ještě dnes říká Venušiny mísy, měly svou kuchyni, kde pekly z bílé mouky a lesních bylin posilující koláče. Nejeden poutník, který zabloudil v horách, je směl ochutnat a šťastně se vrátit domů.
Jak šel čas, lidí přibývalo a Permoníci a Venušiny žínky se ukrývali stále více do lesních hlubin. Dávno přestal král permoníků bouřit a Venušiny mísy osaměly. Zůstaly jen tyto pověsti.
