Historie Divadla Petra Bezruče

V období po 2. světové válce, kdy v Ostravě zůstalo, po zániku Německého divadla, pouze jediné české divadlo, bylo zřejmé, že je třeba vybudovat novou divadelní scénu, která by nabízela odlišnou poetiku i jiný typ repertoáru, než velké "kamenné" divadlo. A tak již v roce 1945 vznikla nová scéna orientovaná především na mladého diváka.

Skupinka mladých nadšenců, kteří se dosud věnovali jen recitaci nebo nanejvýš ochotnickému divadlu, založila v roce 1945 v Ostravě, v malém sálku na dnešním Masarykově náměstí, divadélko "Kytice". Jeho posláním měla být výchova dětí a mládeže divadelním uměním. Mladý kolektiv, v jehož čele tehdy nestál žádný ředitel, angažoval hudebníky a tanečnice, zadával autorské práce a věřil v krásnou budoucnost, i když divadelní kasa byla zatím prázdná. Soubor naštěstí rychle pochopil realitu a sám, bez nároku na odměnu, začal rekonstruovat divadelní budovu dřívějšího Katolického domu, poškozenou bombardováním. Po třech měsících byla budova v takovém stavu, že se v ní dalo s maximální skromností hrát. Činnost divadla byla neoficiálně zahájena 1. prosince 1945 hrou J. Pokorného "Jak se Honza učil bát" a veřejně pak 13. prosince 1945 premiérou Dykova "Ondřeje a draka".

Od roku 1948 se z Kytice a později Divadla mladých stalo Městské divadlo mladých, od roku 1957 pak Divadlo Petra Bezruče (pouze v období, kdy bylo sloučeno se Státním divadlem Ostrava - dnes Národním divadlem moravskoslezským, neslo název Činohra Petra Bezruče SDO). Svým obsahem a posláním však stále zůstávalo "divadlem mladých".

Až od února roku 1948 zápasilo o existenci bez státní subvence s nevelkým příspěvkem města, bojovalo s nepřízní ministerstva školství a osvěty, i proti těm, kteří mu nepřáli doma. Přesto se mu podařilo udržet a prosadit se, což se později v jeho historii opakovalo ještě několikrát. Jakmile se ustálily existenční podmínky divadla, nastaly další problémy - dramaturgické a koncepční. Divadlo potřebovalo více dobrých her, než nabízela tehdejší domácí a preferovaná sovětská tvorba. Kromě toho herecký soubor netvořili profesionálové, a tak často herecké nadšení nahrazovalo chybějící zkušenosti. Až na počátku 50. let přišli do divadla první absolventi Akademie múzických umění a soubor si začal postupně dobývat profesionální renomé.

Stísněné a nevyhovující prostory Divadla mladých vedly ve 2. polovině 50. let k rekonstrukci budovy, odkud se soubor Divadla Petra Bezruče přestěhoval v roce 1961 do modernější budovy Domu kultury Vítkovic.

Historický význam měl pro Divadlo Petra Bezruče rok 1959, kdy sem přišel celý absolventský ročník pražské DAMU s režiséry Janem Kačerem a Evaldem Schormem, s herci Ninou Divíškovou, Petrem Čapkem, Františkem Husákem a řadou dalších. Jak vzpomínají pamětníci, byla to éra, která se v životě divadla neopakuje. "Kačerovci" se orientovali na avantgardní divadelní proudy a jejich působení změnilo charakter divadla. Ustálil se provoz večerních představení, vznikaly náročné inscenace jak pro mládež, tak pro starší publikum, jemuž toto "mladé" divadlo vyhovovalo. Zanedlouho si divadlo vydobylo uznání v celostátním měřítku a jeho soubor se stal skutečným pojmem.

Když jeho větší část v roce 1964 odešla z Ostravy do Prahy, do Činoherního klubu, nastalo období hledání nového profilu divadla. Koncem 60. let jej bylo možné vymezit jako syntetické básnické divadlo (postavené často na barokních lidových textech), počátkem 70. let se začalo opět vracet ke svému původnímu poslání a věnovat se repertoáru určenému především dětem a mládeži. Divadlo Petra Bezruče mělo nejednou možnost přesáhnout oblast svého působení: hostovalo v Benátkách, Bukurešti, Katovicích, ve Volgogradu i v Drážďanech.

Tato scéna, podobně jako mnohé jiné, prožívala období dobrá i horší. Po roce 1990 se Divadlo Petra Bezruče znovu osamostatnilo a přešlo z divadla Domu kultury Vítkovic do více vyhovujících prostor nedaleké divadelní budovy "Blaník". Ve druhé polovině 90. let se však potýkalo s personálními a organizačními problémy, které pak řešil zřizovatel - Magistrát města Ostravy. Od sezony 1997/98 v DPB hraje samostatná Divadelní společnost Petra Bezruče, jejíž činnost je dotována Magistrátem města Ostravy, přičemž správa a technický provoz divadelní budovy jsou pod péčí ostravského Divadla loutek.

Na sklonku 90. let se Divadelní společnost Petra Bezruče opět probojovává do předních řad českých divadel. Na dvou jevištích - komorní a variabilní "velké" scéně nabízí zajímavý repertoár od klasiky až po současné autory, inscenace nabité invenčními nápady a výbornými hereckými výkony, jež oslovují nejen mladou generaci, ale i diváky středního věku. Kromě toho již několik let pořádá toto divadlo pravidelné přehlídky českých činoherních scén, které jsou pro ostravské divadelní publikum výtečnou příležitostí ke srovnání úrovně jednotlivých divadel a pro hostitelskou scénu možností umělecké konfrontace.

První herecké příležitosti dostávají na scéně Divadla Petra Bezruče mladí absolventi hereckých škol, zejména ostravské Janáčkovy konzervatoře. Mnoho umělců, kteří touto scénou v minulosti prošli, se později zařadilo mezi přední osobnosti českého divadelního umění. Je dost možné, že další se na této scéně právě rodí...

Bohdana Rywiková

DALŠÍ INFORMACE: http://www.divadlo.cz