Tipněte si, jak dlouho už kůň doprovází člověka?
Jsou to tisíce let. Odborníci se na tom ještě přesně neshodli, ale 6 tisíc let určitě. Kůň byl ochočen podobně jako ovce a kozy ze svého divokého předka: divokého koně. Úplně nejdříve lidé chovali koně jako takovou „živou“ konzervu, aby měli maso po ruce. Pak přišli na to, že kobyly lze dojit a pak, že se na koních dá jezdit. Koně se stali ohromným pomocníkem člověka. Tisíce let jezdili společně s člověkem do válek a spolu s ním i umírali.
My dnes chováme koně hlavně pro zábavu. Dříve to tak nebylo. Koně pro zábavu měla pouze šlechta na projížďky nebo na hony. Sedláci měli koně na práci. Zapřahali je do vozů, které svážely seno či obilí, s koňmi se oralo, tahalo dříví z lesa... Síla koně byla veliká pomoc v době, kdy lidem při práci na poli ještě nepomáhaly žádné stroje.
Koně pomáhali, ale i tak byla práce těžká a časově náročná. Pomáhali po dlouhá staletí. Je to vlastně celkem nedávno, kdy je vytlačily auta a traktory: až v druhé polovině 20. století.
Víte, že koně se dělí na teplokrevníky a chladnokrevníky? Kterého byste vzali na pole a kterého na závody?
Chladnokrevníci jsou klidnější, mohutnější a hodnější, a proto se lépe hodí na práci. Nevadí jim pomalým krokem chodit po poli sem a tam. Teplokrevníci jsou divočejší, mají „horkou krev“, tak se jim líbí závodit.
Koním se odjakživa dával jeden druh obilí, který jim prospívá a dobře je vyživuje. Víte, které obilí to je?
Je to oves (pokud máme s sebou zrno ovsa, ukážeme si, jak vypadá). Pro lidi je oves také zdravý. Určitě znáte ovesné vločky do kaší nebo polévek, snídaňové müsli nebo müsli tyčinky.
Víte, jaký kůň je vraný?
Je to černý kůň, černý jako vrána. Bělouš je pochopitelně bílý a ryzák hnědý. Grošovaný kůň je flekatý.
