Tomáš Pilař se vyučil u svého otce Vladimíra Pilaře v letech 1969 - 1973. Velmi přínosný byl pro něj i vliv dědy Karla Pilaře, který v té době ještě restauroval mnoho vzácných nástrojů. Po vojenské službě v roce 1975 úspěšně vykonal aprobační zkoušku do Kruhu umělců houslařů a začal pracovat samostatně v rodinném atelieru. Stavěl především nové nástroje pro mladé interprety nastupující generace. Již v roce 1976 získal za své housle v prvním Triennale Internationale v Cremoně stříbrnou medaili a o rok později v tradiční mezinárodní houslařské soutěži v Poznani zlatou medaili, cenu Zlatý Groblicz pro největší uměleckou individualitu v soutěži a několik zvláštních cen. Tomáš Pilař se v té době také učil výrobě smyčců u Herberta Leichta. Později zdokonaloval své znalosti výroby smyčců u Hans-Karl Schmidta v Drážďanech a Michaela Taylora v Londýně. Výrobě smyčců se však ve svém atelieru nevěnuje. Tyto znalosti však využívá při opravách a restauracích starých smyčců. V tomto oboru je vyhledávaným odborníkem. Po stáži u firmy Ealing Strings v roce 1986 se v rodinném atelieru věnuje především stavbě nových houslí viol a violoncell, okrajově restauračním pracím na vzácných starých nástrojích a smyčcích. Na popud Jiřího Hegera, prvního violisty Singapurského symf. orchestru, postavil roce 1987 pětistrunnou violu kvinton, na který Heger nahrál již 2 CD. Nástroj vzbudil velký ohlas a Tomáš Pilař od té doby postavil několik dalších těchto nástrojů.
Tomáš Pilař staví nástroje pro sólisty i komorní hráče. Mnoho nástrojů je používáno ve smyčcových kvartetech. Například 2-3 nástroje znějí v renomovaném Pražákovu kvartetu. Singaporský Tang kvartet, působící v současné době v USA, užívá kompletně nástroje Tomáše Pilaře. Rád staví nástroje pro mladé umělce, kteří, bez předsudků, si novým nástrojům dobře přivykají. Interpreti oceňují vysoký a stálý zvukový standard jeho nástrojů, kterého dociluje využíváním nejmodernějších akustických poznatků při ladění desek a přizpůsobováním konstrukce nástrojů individuálním vlastnostem používaného materialu. Velmi důležité jsou dlouholeté zkušenosti 3 generací rodiny Pilařů, vyvinutý cit pro dřevo a jeho potřeby pro akustické uplatnění. Důležitou roli pro zvuk nástroje hraje také lak, který dá tónu kulatost, měkkost a kulturu. Kvalitní lak může dobrou konstrukci nástroje zúročit. Naopak nekvalitní ji zcela znehodnotí. Sebelepší lak však špatnou konstrukci nástroje nezachrání. Tomáš Pilař oceňuje velký přínos svého otce, který se celý život věnoval zlepšení a ustálení tónové kvality nástrojů. I díky tomu jsou dnes houslaři rodiny Pilařů schopni vyjít vstříc individuálním požadavkům na zvuk houslí i viol a jejich tónovému zabarvení.

Tomáš Pilař staví housle na přání zákazníka podle modelu Stradivari nebo Guarneri. Pro violu užívá vlastního modelu ve velikostech od 39 cm až po 42 cm. Zákazníkům doporučuje především velikost 40,7 cm. Pro violoncello převzal model Ant. Stradivari z roku 1717. Je schopen také nástroje lehce imitovat nastaro.

Tak jako otec Vladimír, který je spoluautorem knihy o českých houslařích "Umění houslařů” i Tomáš Pilař sbírá poznatky o nástrojích houslařských škol na českém území. V archivu atelieru je již fotodokumentace a popis několika set vzácných českých nástrojů, které za dlouhá léta prošla atelierem Pilařů.

Tomáš Pilař vyučil dceru Šárku, která od roku 1998 staví samostatně nástroje v rodinném atelieru. Používá stejných modelů a pracovních postupů jako její otec.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.jmc.cz/stan/vlno/pilar/