Jediná turistům přístupná synagoga v Moravskoslezském kraji. Unikátní historické interiéry v arabskošpanělském stylu. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň se stálou připomínkou již neexistujícího židovského společenství. Vlastníkem je Federace židovských obcí, provozovatelem občanské sdružení Krnovská synagoga.

Název: bývalý židovský templ, čp. 83
Identifikátor: 8-3011
Obec: Krnov
Ulice: Barvířská č. 28, parc. čís. 166, stavební
Statut památky: KP (kulturní památka)


Židovská synagoga (templ) na nároží ulic Soukenické a Barvířské byla postavena roku 1871 stavitelem Ernstem Latzelem. Je 24 m dlouhá, výška věží dosahuje 22 metry. Exteriér objektu je neorománský. V interiéru převládá maurský sloh, patrný na hnědočerveném kazetovém stropě a v podkovovitých obloucích vyřezávaného loubí. Tyto stavební prvky byly převzaty z architektury sefardských Židů, vyhnaných roku 1492 ze Španělska do severní Afriky a na Balkánský poloostrov. Litinové sloupy nesou galerie (balkony), na nichž při bohoslužbách sedávaly ženy. Na sloupech jsou uchyceny rozvody plynového osvětlení, pod okny větrací otvory původního systému ventilace. Portál ze Soukenické ulice je jen dekorativním prvkem fasády, za kterým se nachází zdivo. Z vnitřní strany zde visel svatostánek (dřevěná skříň se svitky Tóry) a nad ním varhany. Na půdě jsou uskladněny kamenné desky desatera, jež se do roku 1938 tyčily na střešním soklu mezi věžemi.

Do současnosti se v Moravskoslezském kraji dochovaly tři budovy bývalých synagog. S výjimkou synagogy v Krnově byly všechny ostatní necitlivě přestavěny a slouží dnes hospodářským účelům. V krajském městě Ostravě bylo všech šest tamních synagog zničeno nacisty. Krnovská synagoga přestala sloužit bohoslužbám v roce 1938, kdy byly celé Sudety připojeny k nacistické Německé říši. Židovské objekty v okolních městech byly zničeny o tzv. Křišťálové noci. Krnovskou synagogu zachránila odvaha obyvatel města, sudetských Němců, a zvláště pak stavitele Franze Irblicha. Městská rada jednomyslně schválila jeho návrh, aby podvedli nacisty. Zničena byla obřadní místnost na židovském hřbitově, zatímco synagogu urychleně přeměnili v tržnici.

Za socializmu byla synagoga využívána nejprve jako sklad, uvažovalo se i o její adaptaci na tělocvičnu či kino. V letech 1960 až 1997 nakonec sloužila okresnímu archivu. V roce 1994 byla navrácena Židovské obci Olomouc, která ji později převedla na Federaci židovských obcí se sídlem v Praze. Provoz synagogy od roku 2003 zajišťují členové občanského sdružení Krnovská synagoga, kteří zde pořádají výstavy, přednášky a koncerty, při kterých nejlépe vynikne skvělá akustika a jedinečná atmosféra místa.

Turisté mohou navštívit pravidelné prohlídky s výkladem o architektuře této vzácné historické památky a o dějinách židovského společenství na Krnovsku, Bruntálsku a Osoblažsku. Do sálu byly získány dubové lavice z roku 1897. Jedná se o zachráněnou část lavic, které sloužily v synagoze v Olomouci. Tamní synagoga byla zlikvidována roku 1939. V každém ze 49 míst bude připevněna cedulka se jménem jedné z krnovských obětí šoa (holocaustu). Skutečný počet obětí však byl několikanásobně vyšší.

Židé žili v Krnově již ve středověku. Ale roku 1535 byli z Krnovského knížectví vyhnáni. Důvod zavdali nízkými cenami svého zboží, jimiž konkurovali křesťanským obchodníkům. Prosperující židovská obec přetrvala pouze v blízké Osoblaze. Do Krnova se Židé vracejí až s uzákoněním občanské rovnoprávnosti roku 1848.

Z řad Židovské náboženské obce v Krnově vzešla řada osobností, které výrazně napomohly rozvoji města. Majitelem druhé největší textilní továrny byla rodina Bellak, jejíž členové bydleli ve vile naproti teplárně na Revoluční ulici. Rodina Gessler zahájila výrobu světoznámého bylinného likéru Altvater (Praděd). Společníci Geiringer a Reitler postavili palác Silesia na Mikulášské ulici, rodina Schulhaber vlastnila dům s kavárnou Hermes na Hlavním náměstí atd. Většina těchto nemovitostí byla ukradena roku 1938 a v roce 1945 nebyla navrácena původním majitelům. Přibližně 80 % sudetských Židů totiž bylo zavražděno nacisty, přeživším a jejich příbuzným byly kladeny překážky. Přitížilo jim, že se jako německojazyční Židé před válkou hlásili většinou k německé národnosti. Z řad krnovských Židů pocházelo i několik hrdinů. Minimálně sedm krnovských Židů (Freiberger, Jokl, Langshur, Levin, Pollak, Reik a Spiegler) bojovalo za druhé světové války v československých jednotkách v britské armádě. Po válce se ale do Krnova už nevrátili, měli pocit, že zde pro ně není místo. Potomci krnovských Židů dnes žijí na čtyřech kontinentech světa. Někteří z nich byli velmi úspěšní, např. Jan Kurt Behr se stal skladatelem Metropolitní opery v New Yorku.
Židovské společenství v Krnově již neexistuje. Nejbližší náboženská obec funguje v Ostravě. V Krnově žije jen pár starých lidí, kteří pocházejí z židovských rodin z Podkarpatské Rusi (Zakarpatské Ukrajiny). Ke své identitě se však bojí veřejně přihlásit.

Památkou na židovskou komunitu je i krnovský židovský hřbitov, vážně poškozený částečnou likvidací roku 1988. Dosud se nenašly peníze na jeho opravu.

V blízké Osoblaze se nachází prastarý židovský hřbitov s unikátními barokními náhrobky bohatě zdobenými zvířecími a rostlinnými ornamenty.