* 1927
Kronikář obce Horní Bečva

Život Jaroslava Bártka, který se narodil v roce 1927 by mohl být předlohou pro rozsáhlý dobrodružný román. Hrůzy světové války zakusil na vlastní kůži, jeho bratr a švagr byli za okupace popraveni a on sám riskoval život a až do konce války působil v odboji.

Brzy po osvobození nastoupil k vojsku Ministerstva vnitra, v jehož řadách zažil i odsun německého obyvatelstva v okrese Šumperk. " Tam, kde jsem byl, se žádné násilí vůči nim absolutně nepáchalo. Nenávist k Němcům byla však tehdy mezi českým obyvatelstvem nepředstavitelná a období je těžké hodnotit dnešním pohledem. Útisk a krutosti, které na našich občanech Němci napáchali, v lidech žily, takže na některých místech zřejmě docházelo ke spontánním mstám, a pak to odnesli i ti, kteří se neprovinili," vzpomíná Jaroslav Bártek na dodnes tolik diskutované a rozporuplné období. Připomíná, že jen v jeho obci Němci zavraždili pětapadesát občanů a podobně brutálně a bezohledně se chovali na mnoha místech země.

V roce 1968, tehdy v hodnosti podplukovníka, byl pro nesouhlas s intervencí vojsk Varšavské smlouvy propuštěn z armády a nastoupil k Povodí Moravy jako bezpečnostní technik. Až do roku 1992, kdy odešel do důchodu, pak pracoval v Městském ústavu národního zdraví v Brně, v roce 2003 se pak natrvalo vrátil do své rodné obce na Valašsku.

Nápad sepsat kroniku nosil v sobě Jaroslav Bártek již dávno, ale teprve v důchodu se dostal k jeho realizaci. Původně měl v úmyslu zanechat odkaz svým dětem, vnukům a pravnukům, protože je názoru, že každý by měl znát své kořeny. " Minulost je součástí přítomnosti i budoucnosti. To platí jak pro národ, tak pro každého člověka," říká. Záznamy týkající se obce a jeho vzpomínek, zejména z nejtěžšího válečného období jsou natolik zajímavé a historicky hodnotné, že je pravidelně začal otiskovat obecní zpravodaj a autor, který sestavováním kroniky strávil pět let, by se nebránil jejímu dalšímu rozšíření.

Kromě stromu života jeho rodu, který sahá až do roku 1630 obsahuje dílo také spoustu fotografií. Zpočátku si podle svých slov netroufal jít za hranice skutečností, které sám věděl, ale postupně údajů přibývalo, ozývali se další příbuzní a informace se nabalovaly takovým způsobem, že jenom samotný rodokmen má asi 130 stran. Celá kronika pak více jak čtyři sta.

" Nejnáročnější na kronice bylo shromažďování dat. Informace jsem získával jednak v ústředním archívu v Opavě, jednak v archivech a matrikách obcí, ale chodil jsem také po příbuzných, obcházel hřbitovy a podle čísel vyhledával domy, které už byly často přečíslovány. Velmi mi pomohl například Karel Malina z rodu hornobečvanských fojtů, který se o tyto záležitosti rovněž zajímá," přiblížil Jaroslav Bártek, který byl po roce 1989 povýšen na plukovníka.

Několik exemplářů kroniky, částečně přeložených do angličtiny, putovalo do Spojených států, kde o ni projevili zájem nejen příbuzní autora, ale i krajané pocházející z Valašska. S úpravou této verze pomáhala jeho nejstarší dcera, která nyní žije v Chicagu.

Velká část autentických vzpomínek obsažených v kronice pochází z období druhé světové války. Protifašistický odboj na Valašsku byl podle jeho slov obrovským morálním impulsem pro národ, který okupací republiky utrpěl hlubokou ránu.

" Vím, že odbojové hnutí u nás nebylo pro výsledek války rozhodující. Dokázalo však, že nejsme jako ovce, které jdou odevzdaně na jatka, ale že jsme ochotni za svoji svobodu něco obětovat," ukončil vyprávění Jaroslav Bártek.

MICHAL MIKULENKA

ZDROJ: Naše Valašsko - 20.1.2005

DALŠÍ INFORMACE: http://www.HorniBecva.cz