Poprvé se o Habartově zmiňuje v roce 1339 držba jistého Jana Prisnera. Ještě za vlády Jana lucemburského se stal lenním statkem a jeho vrchním lenním pánem byli saští vévodové. V 15. století patřilo toto léno Perglerům z Perglasu, od roku 1573 Stolzům ze Simbsdorfu. Od nich koupili habartovské zboží v roce 1668 Nosticové za 13 500 zlatých. V témže roce jim propustil saský vévoda Hořic Habartov z lenního svazku.

Nosticové drželi potom habartovský statek jako dědičné zboží do roku 1719, kdy jej prodali za 33 tisíc zlatých Jindřichu Mulcovi z Valdova. V roce 1737 byl připojen Habartov k hertenberskému panství, ale od roku 1790 byl samostatným statkem s jedinou vsí. V tomto roce jej koupili habartovští poddaní, později jej vlastnila řada měšťanských podnikatelů. Na konci feudalismu byl Habartov vsí se 107 domy a téměř 700 obyvateli.

Díky rozvoji těžby uhlí a zpracovávání nerostů v těsné blízkosti Habartova došlo i k růstu obce, která měla na konci 19. století již 314 domů a téměř 1500 obyvatel. Po dalších třiceti letech zdežilo ve 425 domech tři a půl tisíce lidí. Při pokusu henleinovců dne 13. září 1938 o fašistický puč v českém pohraničí došlo v habartově ke známé krvavé srážce, když se zdejší henleinovci pokusili obsaditčetnickou stanici.

Historické názvy:
latinské a německé - Birk, Birchech, Pirch, Pirck, Habersbirck, Haberspirck, Habersbirgk, Haberspirk, Haberpergkh, Heberspürg, Habersbirg, Habersbirk

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mestohabartov.cz