Historie města Sobotka [ Historie (archivní dokument) ]
První písemná zpráva pochází z roku 1322. Roku 1346 se objevuje Beneš z Vartemberka, řečený ze Sobotky (předpokládáme, že zde stávala tvrz), který se roku 1349 píše jako pán na Kosti. S tímto hradem je pak spojen osud poddanské Sobotky na několik století, stává se ekonomickým a kulturním střediskem panství.
Za husitských válek vládli Kostecku katoličtí Hasenburkové, kraj trpěl průchody vojsk. Jiří z Poděbrad nechal Kost několikrát oblehnout.
Roku 1497 bylo panství prodáno Janu ze Šelnberka, nejvyššímu kancléři království českého, který udělil Sobotce různá privilegia a vymohl i nejdůležitější - přímluvou u krále Vladislava Jagellonského dosáhl povýšení na město. Příslušná listina byla vydána 24. srpna 1498. Městu byla povolena výstavba opevnění, udělen erb, přiznáno uspořádat dva osmidenní jarmarky do roka.
Rozkvět města pokračoval za Bibrštejnů a Lobkoviců. Dokladem je dominantní děkanský chrám Maří Magdaleny, stavěný nákladem Oldřicha Felixe z Lobkovic, který se snažil o nenásilnou rekatolizaci, kostel vysvětili roku 1596. Literátskému bratrstvu sv. Kříže, ustavenému při kostele, daroval Václav z Lobkovic krásný iluminovaný graduál, dnes obecně ceněný. V této době získána největší městská cennost - monstrance. Za kostelem původní budova školy. Císař Rudolf II. rozmnožil privilegia o třetí výroční trh a o právo pečetit červeným voskem a polepšil znak města. Během třicetileté války vrchnost připravila město o právo vařit pivo.
Roku 1637 koupil Kost Heřman Černín z Chudenic. Humprecht Jan Černín věnoval roku 1689 městu novou radnici, později byla budova při úpravách opatřena věžičkou a trojúhleníkovým štítem a hodinami, za budovou bývalý divadelní sál. Od roku 1666 vyrůstal nad městem zámeček Humprecht. Sobotce přibyla hraběcím nařízením čtvrť - Nové město.
Správu obce vedlo 12 konšelů, kteří se střídali v úřadě purkmistra, největší vliv měl hraběcí rychtář. Roku 1684 měla Sobotka 114 domů, řemeslníci byli organizováni v 10 ceších: soukenickém, řeznickém, krejčovském, pekařském, ševcovském, tkalcovském, truhlářském, kovářském, mlynářském, punčochářském. Rozvoji uškodily především požáry, např. roku 1710, roku 1746, roku 1825, dále vedlo město spory s vrchností.
Mariánský sloup uprostřed náměstí postaven roku 1746, kašna z roku 1847. Části 17. a 18. století v dějinách panství i města byly zpracovány v jedné z nejlepších knih české historiografie - Knize o Kosti prof. J. Pekaře. Kostel vybaven obecně ceněným barokním mobiliářem z dílny Jelínků. Jako děkan zde působil básník J. I. Šuma.
Počátky národního obrození jsou zde spojeny s děkanem F. M. Vetešníkem, kterého navštěvovali Marek a Jungmann. Společenské změny roku 1848 se odrazily i v utvoření gardy, její prapor maloval na přání lékárníka A. Fierlingra J. Mánes. Pracovala vyvazovací komise a začaly pracovat státní úřady - berní a soud, pro ně postaven největší dům na náměstí. Počet domů byl asi 280. Roku 1865 se město stalo sídlem samosprávného okresu (do roku 1928). Roku 1866 se jím prohnala prusko - rakouská válka.
