HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Pondělí 9.58.2025
 

ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality ATUR ČR
Aktuality členů ATUR ČR
Kalendář akcí ATUR ČR
VYHLEDÁVACÍ CENTRUM
Rejstřík ČR
Databanka akcí
ČESKÁ REPUBLIKA
Základní informace o ČR
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
Osobnosti a rodáci
Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
Památky UNESCO
Památkové rezervace
Památkové zóny
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady, zámky a tvrze
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
FOLKLOR A TRADICE
Etnografický region
Etnografický subregion
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
LÁZEŇSTVÍ
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Lyžařské oblasti
Vinařská turistika
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
KONGRESOVÁ TURISTIKA
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Království perníku

Římskokatolická farnost Jinošov [ Fara nebo farní úřad ]

Z dějin jinošovské farnosti

Středem a skutečnou dominantou Jinošova, po dlouhá staletí jediné centrum duchovního a náboženského života usedlých obyvatel byl kostel, místo jejich přivítání na svět při svátosti křtu, prvního příjímání, biřmování, vstoupení do manželského stavu i místo posledního rozloučení po skončení životní pouti. Mezi narozením a smrtí rozloženy jako čitelná mapa před soudem svědomí leží osudy a příběhy člověka tak často chybujícího, hříšného a nedodržujícího Kristovo učení.

Ledaco o jinošovském kostele dnes víme, zdaleka ne však všechno, co bychom si přáli a klademe si otázky, na něž si neumíme odpovědět. Před námi je skryto tajemství jeho dějin a vývoje.

Nevíme a nebudeme už asi nikdy vědět, kdo a kdy kostel dal postavit, aby sloužil duchovním potřebám člověka. Víme jen, že je o něm první zmínka roku 1368 . Víme také, že první zmínka o Jinošovu jako osadě se váže k roku 1349. Z toho plyne, že nejen obec, ale i kostel byl postaven daleko dříve. Odhaduje se, že o padesát až sto padesát let, než se o nich historické zprávy zmiňují. Jako celá společnost a vesnice, tak i kostel byl mlčenlivým, a přece živým svědkem dějinného vývoje v dobách míru i v letech válečných, kdy se stával jako les i posledním útočištěm, nadějí a útěchou.

Ani stavební vývoj kostele není jednoznačný, i když ledaco se může vyčíst ze stavby samé. Nejstarší částí kostele se starobylým zasvěcením sv. Petru a Pavlu je presbytář (kněžiště) s pásovými gotickými žebry se sakristií. Možná je to nezničená původní část, ke které později za pánů Březnickým byla nově přistavěna hlavní loď s kůrem, dvě věže a krypta s kaplí. Kostel prošel mnoha stavebními úpravami, slohové prvky časového názoru uměleckého se mísily, z dvou věží spojených přímo s kostelem byla postavena bytelná zvonice s třemi zvony u kostela, zvýšená o několik metrů roku 1902, až se dospělo i po vnitřních úpravách k současné podobě a stavu.

Každý dům dýchá a žije, pokud slouží lidem a oni jemu. Nespočítáme kolik kněží , sluhů Páně, v něm sloužilo, aby plnili své duchovní poslání v proměnách času.

Při průtahu polských kozáků, tzv. lisovčíků, vracejících se z vítězné bitvy na Bílé Hoře (8. 11. 1620) naším krajem, zle byly poničeny jinošovský kostel a fara. Podle svědectví P. Ondřeje Svobody z roku 1804 byly viditelné pozůstatky farního domu na úbočí v blízkosti kostela.

Válečná poměry v průběhu třicetileté války způsobily, že menší farnosti bez kněze se slučovaly v rozsáhlejší, a tak se stalo, že tehdejší jinošovská farnost (Jinošov, Hluboké, Jedov, Otradice a Košíkov) byla připojena k Mohelnu, jasenická k Velkému Meziříčí, Kralická k Mnohelnu brzy po roku 1622. Po více jak stu letech v roce 1739 se mluví o jinošovské exposituře s dojíždějícím a vydržovaným knězem z Mnohelna jako duchovním správcem - kurátem. Jinošovská farnost je obnovena jako kurácie a mimo bývalé přifařené vesnici k ní přibyly z velkomeziříčské Jasenice, Pucov a Jestřabí a roku 1785 Kralice a dnešní Horní Lhotice. Později byl přifařen nově založený Jindřichov a dočasně Košíkov, který byl odloučen stejně Jako Jestřabí, takže r. 1834, kdy dosavadní kurácie je povýšena na farnost, sestává z 11 osad s farním kostelem Petra a Pavla v Jinošově, filiálním kostelem sv. Martina v Kralicích a druhým filiálním kostelem sv. Klimenta v Jasenici.

Od roku 1653 se jinošovská matrika narozených, oddaných a zemřelých vedla v Mohelně, od vzniku kurácie (lokálie) v roce 1739 už v Jinošově jmenovaným prvním kaplanem, kterým se stal Jan Bartoloměj Trtina, následovali 1741 Ferdinand Hrabec, 1758 Matěj Záruba, zemřelý 12. 10. 1773 a pochovaný u kostela s kovářským křížem na čestném místě, a od 26. října nastoupil svou duchovní správu Jan Nepomuk Zahradník, první místní kurát (v Jinošově už farní dům neexistoval a hraběcí vrchnost dala k bydlení kaplanovi po Březnických opuštěnou tvrz, zchátralý zámeček, dnešní faru). Po jeho penzionování nastoupil po něm 1795 náměšťský rodák Ondřej Svoboda, vědecky vzdělaný, znalý hebrejského, řeckého, latinského a samozřejmě německého jazyka, který v roce 1796 založil Domácí protokol (zachovaný !) r. 1809 přichází třebíčský rodák Ignác Ráček, 1813 Josef Kisling, umírá v Jinošově 10. 1. 1814 (má kříž jako Matěj Záruba), nastupuje Pavel Polášek, 1831 František Holub, 1834 Jan Komárek, a jako jedenáctý kurát v roce 1836 přichází mohelnský kooperátor Václav Veselý, který rozhodnutím "apoštolské kurie" ze dne 7. března 1843 byl jmenován na "farnosti jenešovské" farářem.

Druhým farářem v roce 1862 se v Jinošově stal Jan Nedoma, byl přeložen do Osové Bítýšky a 9. dubna 1867 na zdejší faru byl prezentován hrabětem Karlem Haugwitzem Jiří Mlejnek, farář v Koněšíně. V letech 1890 - 1897 byl duchovním správcem Jan Bádal, 1898 - 1903 Josef Pluskal, 1903 - 1928 Alois Blaha, 1929 - 1954 Antonín Moučka (v době jeho věznění a zákazu působení v okupaci ho zastupoval jako administrátor František Nemáš. V roce 1954 byl krátce farářem Jaroslav Růžička, 1954 - 1958 Josef Navrátil, 1958 - 1961 Ladislav Havel , 1961 - 1978 František Nemáš. Vystřídal ho současný P. Josef Beneš.

Spolu se správcem farnosti působili jejich pomocníci ve funkcích kooperátorů a kaplanů od roku 1784 do roku 1952 dalších 52 kněží.

Po únoru 1948 bylo postavení církví a náboženských sdružení značně ztížené, což trvalo do počátku devadesátých let, a tažení proti náboženství a církvím vedlo k růstu ateismu a ani poslední léta zatím nepřinesla většího úspěchu při nejširší náboženské svobodě. Dnešní doba ekumenické spolupráce církví snad je počátkem jistého obratu k lepšímu, neboť jde především o obsah, způsob, náplň čili o zduchovnění života a mravní podstatu soudobé společnosti.

Mše svaté:
Nedělní bohoslužby
Jinošov 8.00 hodin
Jasenice 10.00 1 x za 14 dní
Kralice 10.00 1 x za 14 dní

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.jinosov.ic.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 20.08.2004 v 14:22 hodin
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Praha
Okolí Prahy
Jižní Čechy
Šumava
Plzeňsko
Západočeské lázně
Severozápadní Čechy
Český sever
Český ráj
Východní Čechy
Vysočina
Jižní Morava
Střední Morava
Severní Morava a Slezsko
Krkonoše