V kronice obce Drahonice se uvádí: "Dle výňatků z knížecích archivů mívali páni na Drahonicích ve svém znaku "střelu" a byli spřízněni s pány ze Strakonic, z Kremže a s pány Bavory z Bavorova.
Roku 1374 stvrdil Onšo z Wihlavy, že Vyšehradský probošt Jan prodal bratřím Jarošovi a Rackovi ze Štěknů vesnice Drahonice a Sivkovice.
Roku 1409 a 1419 jmenuje se v službě Rožmberské Račko Ondraž (Racek Ondráč) z Drahonic, purkrabí na Hluboké.
V roce 1427 uvádějí se bratří Jan a Racek na Drahonicích.
Roku 1443 až 1447 patřily Drahonice Jaroši z Drahonic, jenž na tvrzi Božejovicích sídlil a který se za nepokojů, jaké v zemi za Jiřího z Poděbrad panovaly, pálením a loupeží vyznamenával. Jaroš z Drahonic byl na počátku válek husitských ve službě u pana Oldřicha z Rožmberka, později po roce 1420 od tohoto odešel a na Bechyni a Riesenburce sloužil. Později vystavěl si tvrz v Božejovicích, kde ale nějakým způsobem nepochodil s velkopřevorem Strakonickým Václavem z Michalovic, kterého Jaroš nepřestával opilcem naříkati a všude rozhlašoval, že se zrádným křížem chodí, aby pro jeho špatné skutky čert k němu přístupu neměl apod. Takové nařčení mělo za následek, že velkopřevor Strakonický společně s Ulrichem z Rožmberka tvrz Božejovickou roku 1443 obléhal a dobýval.
Jaroš z Drahonic, nemoha se v ní déle udržeti, ji zapálil a do Vodňan uprchl, kde ochrany došel a přidal se ku straně Táborské.

DALŠÍ INFORMACE: http://municipal.cz/drahonice