Obec Lomnice leží v oblasti Nízkého Jenseníku nedaleko hory Slunečné. Vznikla integrací obcí Lomnice u Rýmařova a Tylov. Pozůstatkem lánového osídlení je rozložení domů podél silnice č. 54 směrem k Bruntálu. Obec je jedinečným východiskem do rekreační oblasti Slezská Harta. Rozloha katastru je 2660 ha a trvale zde žije 540 obyvatel.První písemné zmínky o Lomnici a Tylově jsou po r. 1300 a k r. 1351 se o nich zmiňuje listina papeže Klimenta VI. řadící obce k biskupství v Litomyšli. Už tehdy zde byly kostely s farami. Husitské války se obcí moc nedotkly, zničující pro ně byly války uherské proti králi Vladislavovi. V r. 1474 při tažení od Olomouce k Opavě byly obě obce vypáleny a obyvatelstvo vyvražděno. Až v r. 1541 koupil pustiny Kryštof z Boskovic a po něm za Vavřince Edera ze Štiavnice kolem r. 1550 nastala obnova Lomnice a Tylova dosídlením německými luteránskými rodinami z okolí Otmuchowa v dnešním jižním Polsku. Noví usídlenci byli vzdělaní, zruční a pilní. Přišlo i pár rodin českých nekatolíků vyháněných z okolí Olomouce. Vznikaly mlýny, pivovárky, rozvíjelo se dobývání mědi u Tylova. V r. 1549 založena tažírna drátu a dvě pily. Asi v téže době vystavěli protestanté dřevěný kostel. Když pak řádila morová epidemie a pro zmrzlou půdu se nedalo pohřbívat, byly asi dvě stovky mrtvol složeny do kostela a s kostelem na radu vrchnosti spáleny. Proto byla opravena zřícenina gotického kostela na návrší pocházející z doby prvního osídlení a po přestavbě s renesančními prvky byl kostel sv. Jiří v r. 1608 přičiněním majitele panství Sovinec Kobylky z Kobylího otevřen. Dodnes o tom svědčí kamenná deska s erby. V r. 1595 byla v Lomnici už postavena škola a od té doby přetrvává školství v obci bez přerušení.

Bitva na Bílé hoře 1621 a vynucený nevýhodný odprodej veskrze protestanty osídleného panství Sovinec katolickému Řádu německých rytířů s následující mnohdy drastickou rekatolizací znamenal postupný úpadek řemesel i vzdělanosti. Učitelé byli vyhnáni, mnoho řemeslníků emigrovalo. Další ránu prosperujícím obcím zasadila Třicetilatá válka. V r.1626 byli v obci Dánové, kteří si zde zřídili vojenský špitál se hřbitůvkem. Chovali se slušně. Po jejich ústupu vydrancovali obce katoličtí spojenci vrchnosti z Polska. Švédské vojsko v letech 1641 až 1648 obce tyranizovalo a tvořili je převážně žoldnéři ze Skotska. I po nich zde zůstal hřbitov.

Sto let bylo potřeba než se Lomnice a méně už Tylov pozvedly na slušnou úroveň, byl znovu opraven kostel, postavena fara. Rozvíjelo se dobytkářství a spolu s pěstováním lnu skýtaly obce příležitost k obživě stále rostoucímu počtu obyvatel. K tomu účelu byl rozparcelován panský dvůr i rozsáhlé farní pozemky, zavedeno pěstování brambor.V té době též vyvrcholila populační křivka a počtu skoro 2000 obyvatel už nikdy nebylo dosaženo. Postavením dráhy v r. 1872 a tím i dostupností okolních průmyslových měst Rýmařova a Bruntálu se počet lidí v obou obcích již více jak sto let snižuje. Jediným průmyslovým podnikem v Lomnici byla po r.1900 rolnická mlékárna. Zprvu velmi prosperující podnik utrpěl za hospodářské krize 1933 a po roce 1946 byla mlékárna zrušena.

Po stránce národnostní byla Lomnice (méně už Tylov) po celá staletí vesnicí s menší či větší českou menšinou - na rozdíl od obcí v okolí. V r. 1938 zde žilo na padesát českých obyvatel oproti tisíci německých. Česká menšina byla tradičně kulturně aktivní, půjčovalo se v české knihovně, hrála se česká divadelní představení. Německé kulturní aktivity té doby byly spíše náboženského rázu a značně konzervativní.

Zásluhou majitele lesního komplexu po Řádu něm. rytířů, čechoameričana dr. Joe Hartmannna byla v r. 1934 postavena na svou dobu moderní budova české menšinové školy vč. divadelního a filmového sálu. Německo-české soužití bylo zprvu jen vyjímečně narušováno velkoněmecky orientovanými šovinisty a obě národnosti se respektovaly. Kolem r. 1935 nastal obrat, po vítězství Sudetoněmecké strany ve volbách se stále stupňovaly koflikty, značná část německé většiny začala být agresivnější. Na druhou stranu je pravdou, že demokraticky orientovaných Němců zde též nebylo málo. Nacisticky zaměřené síly však na podzim 1938 obec zcela ovládly. Za mobilizace v září 1938 zde docházelo k ozdrojeným útokům sudeťáckých bojůvek. V říjnu 1938 byli Češi z Lomnice vyhnáni - mnozí bez majetku.
Za okupačních let 1939-1945 byla Lomnice smutně proslulá zajateckým táborem pro převážně sovětské, ale i polské a francouzské válečné zajatce. V otřesných podmínkách lágru okolo 400 osob zemřelo a jsou pohřbeny v jednom z vejvětších zajateckých hřbitovů na Moravě poblíž lomnického kostela.

Téměř všichni Němci byli v r. 1946 odsunuti - až na několik rodin antifašistů. Třetí dosídlení obce v dějinách bylo rodinami převážně ze Slovácka, Hané a Valašska. V r. 1948 pak poslední vlna krajanů z Rumunska. Na přidělených hospodářstvích hospodařili jak uměli a ne vždy nejlépe. Pro mnoho z nich bylo východiskem JZD založené již v r. 1950. Dosahovalo jen průměrných výsledků a tak později integrovalo do Státních statků. Státní statky přinesly obci určitý rozvoj výroby a s tím spojenou výstavbu obytných domů včetně zvýšení počtu obyvatelstva. Po r. 1989 byl ateál bývalého statku zprivatizován. Díky tomu zde zemědělská velkovýroba nezanikla a v pozněkud omezeném rozsahu dále úspěšně pokračuje.

Přesto však i nadále mírně ubývá obyvatel se všemi s tím spojenými projevy včetně nezaměstnanosti. Určitou naději do budoucnosti má obec jako výchozí místo k rozvíjející se rekreační oblasti Slezská Harta. K tomu směřují obecní aktivity v podpoře sportovní a kulturní činnosti. Na obnovování starých lidových tradic se podílí místní škola. Lomnice je známa i vyspělým sborem dobrovolných hasičů. Je zde delší dobu vydáván vlastivědně zaměřený Lomnický občasník. V kostele jsou pravidelné bohoslužby.

V bývalé české menšinové škole sídlí Obecní úřad, knihovna a je zde budováno informační středisko obcí sdružení Slezská Harta.

Poštovní tradice: Lomnická pošta má tradici od r. 1768, kdy sem byla přemístěna stanice jízdní pošty Vídeň-Olomouc-Vratislav. Pošta si vedla knihu význačných hostí a pasažérů mezi nimiž byl např. císař Josef II., vojedvůdci Suvorov a Kutuzov, císař František Josef I. a mnoho jiných celebrit.

V okolí obcí byl v r. 1871 zastřelen poslední vlk v Jeseníkách.

Poblíž je i nejvyšší hora Nízkého Jeseníku Slunečná - z obce dobře dostupná.

Kronikářské tradice: Lomnice měla význačné německé kronikáře Riedla, Zöllera, Bilka a Ditricha. Riedl publikoval v mnoha starých časopisech solidní studie z dějin Lomnice i Tylova týkající se projevů čarodějnictví koncem 17. století v obci a okolí včetně vympýrismu.

V Tylově se narodil významný německý malíř Gustav Brauner.

Stavební památky: selské domy německého nížinného typu přenesené do jesenických hor, barokní hřbitovní zeď, goticko-renesanční kostel sv. Jiří, památník zemřelých válečných zajatců na břbitově.

Možnosti rekreační turistiky v každém ročním období jsou velmi rozsáhlé.