Přírodní zajímavosti Vítkovska

Krásná a stále ještě zachovalá je příroda v okolí Vítkova. Vítkov leží v členitém terénu Vítkovské vrchoviny, která geomorfologicky náleží k celku Nízkého Jeseníku (nejvyšší vrchol Červená hora - 749m - u Budišova). Průměrná nadmořská výška Vítkova je 480m, nejvyšší kopec v okolí se nazývá Horka (603 m) a nachází se nad obcí Klokočov.

Zajímavá okolní krajina, tvořená stupňovitými, mírně zvlněnými plošinami a širokými hřbety, je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek. Hluboce zaříznutým údolím Moravice (s největšími přítoky Meleček a Melečský potok) a údolím Odry, se stupňovitými říčními terasami, jejíž přítok Čermná vytváří osu malebného údolíčka mezi Vítkovem a Klokočůvkem. V blízkosti Vítkova jsou i umělé vodní nádrže např. rybníky Paveláky a Bělidla, rekreační Hráz družby neboli tzv. Balaton a na řece Moravici největší z nádrží, Kružberská přehrada, která slouží jako rezervoár pitné vody pro Opavsko a Ostravsko. Její výstavba, spolu s přilehlými chatovišti, výrazně poznamenala přirozený původní charakter krajiny.

Dominantou krajiny je však údolí Moravice. Zaklesnuté meandry, říční terasy, místy až kaňonovité svahy s výchozy spodnokarbonských kulmských útvarů, modulovaných chladným klimatem dob ledových (periglaciální klima) do kamenných moří, proudů, izolovaných skalek a mrazových srubů, představují významný geomorfologická fenomén krajiny.

Geologické podloží oblasti je tvořeno většinou kulmskými drobami a břidlicemi, z nichž obzvláštně stojí za zmínku výskyt šedých moravických břidlic, na mnoha místech v minulosti i dnes těžených. Důkazem těžby jsou mohutné haldy u Zálužné, Starých Oldřůvek, Lhotky, Čermné atp. Lokálně, převážně na plošinách, se místy nahromadily mladší písky, štěrky nebo sprašové hlíny. Ojediněle nalézáme i třetihorní čediče sopečného původu, jakým je např. výlev u Zlaté lípy nedaleko Červené hory za Budišovem. Půdy Vítkovska jsou podzolované, kamenité, málo úrodné, vhodné k pěstování brambor.

Klimaticky náleží Vítkovsko převážně k oblasti mírně teplé, mírně vlhké, okrsku vrchovinnému, s převládající izotermou 7°C a průměrným ročním srážkovým úhrnem 700 mm. Oblast je proti sousedními Opavsku výrazně drsnější, chladnější a dlouho trvající sněhovou pokrývkou. Z větrných systémů převládá západní proudění občas proniká do oblasti tzv. "polák", způsobující v zimě mohutné závěje (u Klokočova a Prostředního Dvora).

Rovněž po stránce flory a fauny je oblast nesmírně zajímavá. Specifické mikroklima údolí Moravice podmiňuje výskyt botanicky zajímavých prvků. Mísí se zde druh teplomilné (např. tolita lékařská, růže galská ap.), pronikající od Hradce ze Slezské nížiny, s druhy horskými (např. růže alpská, kýchavice zelenokvětá, udatna lesní, kokořík přeslenatý ap.), sestupujícími podhůřím z Hrubého Jeseníku až k údolními dnu. Z dalších zajímavých a pozoruhodných druhů zde nalézáme souvislé prostory bledulí jarních (od Annina Údolí k Albrechtickému mlýnu), ve svazích skupina modře kvetoucího jaterníku podléšky, ojediněle lilii zlatohlavou, měsíčnici vytrvalou aj.

S výjimkou osídlených částí nebo zemědělsky využívaných vrcholových náhorních plošin, je značná část území hustě zalesněna. Původní pralesní porosty bučiny byly vymýceny a vystřídány těženou smrkovou monokulturou. Dnes se zbytky klimaxových bukových lesů vzácně zachovaly jako enklávy květnatých bučin na svazích údolí (v nižších polohách s příměsí dubu, habru a lípy) a tvoří spolu s maloplošnými luhy kolem vodních toků a suťovými a roklinovými lesy ve svazích poslední původní přirozené biotipy v krajině. Významnou příměsí stromového patra je jedle, která však v poslední době z různých příčin často odumírá. Zbytky uvedených původních porostů jsou chráněny v SPR Nové Těchanovice, Valach a Kaluža.

Kromě obvyklých druhů zastupujících středoevropskou faunu se zde občas vyskytnou i vzácné a chráněné druhy živočichů, jako jsou např. rak říční, rosnička zelená, mlok skvrnitý, zmije obecná, rejsek alpský, plch moskevský ap. Z avifauny byl v oblasti zaznamenán výskyt čápa černého, orla křiklavého, krkavce velkého, volavky popelavé a holuba doupňáka. Na základní škola na Opavské ulici a na kostelní věži hnízdí poštolky, pod střechami domů rorýsi. Ve vytěžených štolách bývalých dolů v okolí Vítkova (např. Černý důl u Čermné) nalezneme významná zimoviště chráněných netopýrů.

Vzhledem k ojedinělým krajinářským hodnotám a vzácné floře a fauně (doposud ne zcela dobře probádané), je oblast Vítkovska trvalým předmětem zájmu přírodovědců. Obzvláště významnou ekologickou osou oblasti je jíž zmíněné údolí Moravice, které bylo v roce 1992 vyhlášeno přírodním parkem s názvem Moravice.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Vitkov.info