V Petřvaldíku u čísla 44 stojí pískovcový kamenný podstavec, který nesl sochu sv. Antonína. Přesněji dnes už jenom jeho spodní část s nápisem, který byl vyryt jako dík sv. Antonínovi - patronu znovunalezených věcí.
Majitel zahrady, na které zbylé torzo stojí, byl zemědělec a výsledky své práce vozil, jak bývalo dříve zvykem, na trhy do Příbora nebo Bílovce. Podle dochovaných vzpomínek vezl jednou do Příbora na trh malá selata a protože byl s prodejem velmi spokojen, zastavil se údajně na náměstí v hospodě na pivo. Koně i s povozem hlídal pohunek (pacholek). Jedna klisna zanechala doma narozené hříbě, byla neklidná a musela být pod dozorem, protože by mohla utéct domů. K hlídači přišel nějaký neznámý chlap a řekl mu: "Hospodář ti vzkazuje, že tu mám ty koně pohlídat, ať si můžeš taky vypít pivo." Pacholek šel tedy za hospodářem, který o ničem nevěděl, a jak jinak, když se pohunek vrátil, koně byli pryč. Zloději nevěděli komu koně patři.
Snad za týden však projížděli náhodně Petřvaldíkem a klisna, která tady měla své hříbě, se splašila a s povozem i se dvěma zloději vjela otevřenými vraty přímo do dvora. Překvapení domácích i zlodějů bylo tak veliké, že zloději měli čas ze dvora utéci bez pronásledování a už nikdy nebyli dopadeni.
Na památku těchto ztracených a znovu nalezených koní byla majitelem postavena socha sv. Antonínovi. Na svou dobu to byla dosti nákladní stavby, která na svém podstavci dodnes nese nápis:
"Tento swati Antonin gest postawen nákladem Frantiska Blaheti 1877"
Dnes jen již pouhý zbytek sochy sv. Antonína připomíná tuto skutečnou událost o mateřské síle klisny, která ji táhla za svým hříbětem.